bláznový, adj.,
bláznivý, thöricht. V národě blaznowem in gente stulta
ŽKlem. Deut. 21. Blaznowy jest, ktož jda cěstú zapomene sě a nepójde tam, jamž má jíti
Štít. ř. 173b; blaznowych lidí bezčíslný jest počet
ŠtítMus. 2b; člověk blaznowy nesrozumie
ŠtítBud. 30a; blaznowe panny a panie vzbuzijí se (k smilstvu písněmi)
Štít. uč. 62a; blaznowe panny a panie budú hrdy tiem
Štít. ř. 102a; obžerstvo, opilstvo, blaznowe veselé
ŠtítMus. 64b; w blaznowe kakés purnosti protepú (lidé zisk)
t. 46b; (zchudlý šlechtic) ukáže do sebe blaznowu spúru, že
atd. t. 44b; blazznowa
a, nemúdrá mysl
Štít. ř. 86
a; lidská mysl blaznowa
ŠtítBud. 156; z múdrosti blaznowe
t. 73. —
bláznový fík v. fík. —
Adv. -vě bláznově: Pak-li kto jen proto hromazdí sbožie, aby ležalo, ten blaznowye činí
Štít Vyš. 65b; ješto sě blaznowye veselé s tiemto světem
Štít. ř. 117b. Bludný blaznouie myslí errans cogitat stulta
Ol. Sir. 16, 23.