pipek, -pka/-pku m.; k střhn. pippe (?)
posměšné n. pohrdavé gesto s ukázáním palce prostrčeného mezi ukazováček a prostředníček: když kto hněv ukazuje, řka bú neb mrňau…neb jazyk vyplazí, usta ukřiví, neb pipek, jiní řiekají cíbek, proti komu učiní, ten…jest hoden odsúzenie HusPostH 132a. – Sr. cíbek, fík (GbSlov)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pipek, -pka, -pku m. posměšný posunek; pipek proti komu učiniti
posmívat se komu (
v. též cíbek,
fík)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
cíbek (pipek) m.; — cíbky komu dávati, cíbek proti komu učiniti = posmívati se komu strkáním palce mezi ukazovák a prostřední prst
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
pipek m.; pipek proti komu učiniti = posmívati se komu (sr. cíbek)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.