|
|
|
bláznivý adj. k blázn 1. bláznivý, bláhový, pošetilý, nemoudrý (zvl. o člověku též zpodst.) 2. nerozvážný, ukvapený, zbrklý 3. (o člověku) bláznivý, pomatený, šílený (též zpodst.) 4. bláznivý, výstřední, nevázaný 5. bláznivý fík fíkovník egyptský, oslí fík, sykomora (Ficus Sycomorus), popř. smokvoň n. jiný podobný (zvl. cizokrajný) strom s hustou korunou a tužšími listy Spojení bláznivý fík mylným překladem za lat. ficus fatua. Spojení bláznivá sól (sr. BiblLit, BiblPad aj. Mr 9,49) mylným překladem za lat. insulsus, sr. SSL s. v. insalsus, insulsus Sr. blázniecí, bláznovský, bláznový, StčS nemúdrý, nerozumný 4, nesmyslný Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 30. 4. 2024). 
bláznivý, adj., närrisch, thöricht. (Ježíš) trpěl pospilevánie jako blaznywy Alb. 105b. Běda blaznivym masopustníkóm HusPost. 37a. U vlasti blaznywey in gente stulta ŽWittb. Deut. 21, v národě blaznywem Mus. Deut. 32, 21. Ti lidé jsú blaznywyeyſſe než atd. t. 54b; ľude blaznywy popule stulte ŽWittb. Deut. 6; žena blaznywa stulta Lit. Prov. 9, 13; ta dievka blaznywa KatBrn. 224; to blaznywe robě AlxV. 1312; ta blaznywa válka ženská Pulk. 12a. — Pak-li suol bude blazniwa insulsum Koř. Mark. 9, 49, výraz latinský pojat nesprávně ve významu přeneseném. — bláznivý fík v. fík. — Příjm. fem. -vá bláznivá: Katherinae dictae Blazniwe TomZ. 1402 n 283. — Adv. -vě bláznivě. Ti také blaznywye činie Alb. 55b. K tomu král vece: blazniwie s’ sobě jméno dal OpMus. 15a. Jehož (hřiechu) smy sě blaznywye dopustili stulte Mus. Num. 12, 11. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
fík, -a, -u, masc., z lat. ficus. — ſyk nezektve ficus ŽPod. Hab. 17; Kristus proklel fijk Štít. ř. 133b; hledám ovoce na fijku tomto tamt. — fik ficus Prešp. 591, ffyk též RostlD. 90a. — Zbil fyky jich ficulneas ŽPod. 104, 33, přeložení volné, potlaukl fíkoví Br. tamt. — ſuchy fyk carica RostlC. 109b; úlomek fikow fragmen caricarum Ol. 1. Reg. 30, 12, kus hrudy fíkův Br. a Bible 1857 tamt. — bláznivý, bláznový fík, mylným přeložením lat. sycomorus ř. συνκόμορον Maulbeerfeige, Maulbeerfeigenbaum: (Zachaeus) vstúpi na dřěvo blaznyweho ffika in arborem sycomorum EvB. Luk. 19, 4, na dřěvo blazniweho fiku Koř. tamt., blazniwých fików sycomoros Kladr. 2. Par. 1, 15, blaznowy fijk sycomora Lact. 265a. — Houba, condyloma; ffik w zadku RostlF. 13a; ffyk, kterýžto roste v zadku Chir. 132a; ktož má ffyk tu nemoc t. 321a; (tvrdost) slove fyk neb žláza Sal. 223; ffik neb húba ApatFr. 113a. — (Který Vlach) chtěl živ býti, ten musil kobyle vytrhnúti fyk ústy z řiti; tu sě (jěchu) fykow z prstóv činiti, podáš-li ho Vlachu, chce ť sě o to zabiti DalC. 47, fík z prstóv činiti, fíku komu podati = strkati palec mezi ukazatel a prst prostřední pro posměch někomu, srov. cíbek a střhněm.: einem die vîgen bieten, zeigen = ihn höhnen Lex. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|