|
|
|
chyba, -y f. k chybati, chybati sě 1. minutí se cílem, chybení se něčeho střěliti na chybu zmýlit se, být vedle 2. odlišnost, odchylka daleko chyba velká odlišnost 3. chyba, pochybení, omyl nelzě chyby, nebývá chyba nelze pochybit 4. na chybu býti býti nadarmo, nanic 5. zvl. po záporu pochybnost nejmieti chyby nepochybovat bez chyby bezpochyby 6. ve funkci prep. mimo, vedle, kromě 7. ve funkci adv. kolem, zhruba, asi 8. ve funkci interj. běda Dolož. též jako vl. jm. osobní m. Chyba. K vývoji významu v. I. Němec, LF 84, 1961, 24–28 Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 6. 5. 2024). 
chyba, -y, fem., pochyba, pochybnost, Zweifel. Srov. stsl. podъchyba adulatio, pol. chyba pochybení, škoda, mrus. chyba pochybení, nedostatek atd.; chyb- mění se v chib- a toto dále v šib-: č. šibal, rus. ošibka chyba, omyl, ošibatь sja mýliti se, srov. Mikl. Et. Wtb. 93. — O pravdě nenie chyby, ež na světě ostane ŠtítBud. 77, nenie chyby, není pochybnosti; nenie ť v tom chyby, by ten pořad nebyl tu, ješto zvláště slove královstvo božie t. 94; tu nenie chyby dubitari non potest Otc. 353b; o tom žádnému nebuď chyba, že bóh vždy Marii uslyší Kruml. 90a; pak-li je (žena) v kteréj nemoci…, bude ť sdráva jako ryba, neb tú mastiú (t. nabízenou) nebývá chyba Mast. 191. Aj svět sě raduje v svém křivém zabylstvě, v svéj bujnosti, a nelzey chyby, by z toho najposlé nepřišel smutek Štít. ř. 118a. nelzě j’ chyby t. býti, nelze pochybovati. Tento vždy pravieše, že nemá ijedné chyby do viery jeho (t. svého druha, za něhož se životem zaručil) Šach. 304a, nejměti chyby, nepochybovati; když mysli budú hojně přidána myšlenie dobrá, nemám chyby, že atd. Štít. ř. 72a; o těch nejměj chyby Brig. 185b. Bez chyby sine dubitatione Lact. 243b, bez chyby, bez pochyby; neb bez chyby přijde to absque dubio Ol. Ezech. 30, 9; nalezneš bez chyby, že jest to obecná věc Kruml. 397b; bez chyby taková radost měla by (zahnati zármutek) t. 453a; beze wſſie chyby velikú odplatu za to vezme (člověk) t. 407b, beze všie chyby, beze vší pochyby; vše, což mluví, to ť beze wſſie chyby sě stává absque ambiguitate Ol. 1. Reg. 9, 6. — Význam chyba = pochybení doložen u Jg. teprve z Vel. — Skleslo v adv. praep. = kromě, ausser: všecky svrchky, chyba pivovarních a štoku, sobě pobrati KolČČ. 242a (1556); Egypt (Kairo) nespravuje se obyčejem jiných měst, ovšem daleko chyba obyčejóv těchto (t. českých) zemí KabK.30b. — Příjm. mužské: Matěj kovář, řečený Chyba KolB. 83b (1500), Chyba TomZ. 1432 st 131. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chyba f. pochybování, pochybnost, pochyba: nejmám chyby nepochybuji; nelzě j’ chyby nelze pochybovat; bez chyby bezpochyby Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chyba f. = pochybování, pochybnost; skleslo v adv. a předl., s g. = kromě Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|