1. (čeho, ot čeho [cesty]) zabloudění, zbloudění (s čeho): některé dobytčě nemocí neb pobluzenym otejme [vám ďábel] VítAug 96b per evagationem; příčina…ku pobluzenij od pravé cesty MajCarA 31 (v obr.) deviandi; čím pocestný člověk v poblúzení cesty viece se obierá ArchČ 2,230 (1448); v pobluzeni trvá smutek BiblPraž Sir 38,20 (v. otvedenie 2) in abducatione ║ jeho lestné pobluzenye žákovstvie PulkB 66 (pobluzyenye z žákovstvie ~Lobk) apostasiam zběhnutí ze „žákovstva“

2. (v čem) pochybení, zvl. pobloudění, též chyba, poklesek: pobluzenye mladosti méj…nevzpomínaj mi ŽaltPod 159b (Ps 24,7: viny ~Wittb, hřiechy ~Klem, na proviněnie BiblLit) delicta; Pobluzeny neb zavinění lehce milost dávaj SenCtnost 295a errori; v rozličná poblauzenie u vieře [padají] JakZjev 150b; což by koli [hormistr v dole] viděl nedostatku neb pobluzenij PrávHorM 8a; z toho jich pobluzenie upadli sú [pikarti] v jiný blud KorMan 35b; hřiech jest z pobluzenie rozumu; že se jemu zdá zlé lepší než dobré ŽídSpráv 182 ║ najprvnie přiekaza [manželství] jest blud nebo pobluzenie, točíš když by jiná osoba podvržena byla HusManžV 113a podvod; absque dubio…bez pobluzenye Mam Muz XIV E 14,482 (v. omyl 1) mimo pochybnost; deliramentum…fatuitas, demencia, discordia, deviacio a rectitudine znamenie, pobluzenij, baboněk VodňLact G1a poblouznění (?). – Sr. pochyb̕enie