|
|
|
blúditi, -źu, -dí ipf. sr. stsl. blǫditi 1. ot čeho („cěsty“), kde, kudy, jak, též v obr. „ot cěsty pravdy“, „ot boha“ ap. bloudit, odchýlit se z cesty (pf.), neznat n. nemoci nalézt (správnou) cestu; relig. v čem (hříchu) ap., srdcem blúditi odchylovat se od Kristova učení, nežít náležitým křesťanským životem 2. kde, kudy, jak též v obr. bloudit, potulovat se, bezcílně chodit 3. v čem, čím ap. tápat, tápavě, nejistě se pohybovat, přen. bloudit, tápat v něčem, pochybovat o něčem, nemít jistotu ohledně něčeho 4. ot čeho, v čem, na čem, čím ap.; též relig. mýlit se, chybovat, svým jednáním se odchylovat od toho, co je náležité, závazné ap. 5. proti čemu bludně, mylně se chovat, protivit se něčemu 6. v čem, o čem, s čeho ap.; též relig. mýlit se, chybně smýšlet, mylně usuzovat, vytvářet si nesprávný, bludný názor 7. relig. u víře ap., srdcem blúditi žít v „bludu“, bludně věřit, vyznávat jinou víru než křesťanskou 8. (o něčí mysli) v čem, (o člověku) čím („smyslem“) ap. přemýšlet o něčem ap. 9. blúditi smyslem, blúditi v smysle ap. bláznit, být pomatený, chovat se nepříčetně 10. ojed. koho uvádět v blud, svádět z pravé cesty Sr. chybiti, poblúditi, zblúditi, bludovati Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 6. 5. 2024). 
blúditi, -zu, -díš, impftiv., blouditi, irren, stsl. bląditi errare. — Tehdy sě sta, že kněz Oldřich lovieše a sám v pustém lesě bludyeſſe DalC. 38. Ty jako zrno u měchýři bludyſſ ML. 53a. Z přikázaní tvých nebludil ſem de mandatis tuis non erravi ŽKlem. 118, 110. Opatovická (kronika) ta často bludy DalC. úv. 3. Divným smyslem často bluzy Pravda při PulkL. 30, oni bludie errant ŽWittb. 94a, 10, bludil jsem erravi t. 118, 176; bluditi budú impingent MamA. 26a překlad odchylný. V tomž i v jiném bludyw ApD. c; ty sám u vieře bludyſſ Kat. v. 3123; v toho (mladíka v rozkoši vychovaného) mysli veždy bluzi AlxV. 23; když ten (Šalomoun) v něčem bludi t. 25; proč váš smysl v tom bludy? t. 844; správně v stvořeních bludyte, kdež stvořitele boha neznáte Pass. 288. Ale na tom všelik bludis, ač tak zahradníka j’ho (Ježíše) mníš Hrad. 42b (praví básník Marii Magd.). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blúditi, -z’u, -díš ned. bloudit; mýlit se; být v nejistotě, na rozpacích; žít v bludu; váš smysl v tom blúdí nerozumíte tomu, nevyznáte se v tom Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
blúditi nedok. = blouditi; býti na vahách, na rozpacích Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|