výlučně přísudkovým užitím systemizováno jako prostředek charakterizace). Srov. můj podrobnější výklad těchto stč. synonym v LF 88 (1965), s. 340n.

(3.22) Faktory, které konstituují lexikální význam (2.1–2.5), mají ovšem i podíl na jeho změnách. Jsou to rovněž faktory lexikálního vývoje. Proto dílčí lexikální změny a jimi se projevující vývojové postupy v slovní zásobě klasifikujeme podle uvedených významotvorných činitelů, a to v podstatě do těchto tří kategorií: (a) vývojové postupy působené faktory mimojazykovými (změnami v označené skutečnosti, 2.1); (b) vývojové postupy působené faktory psychickými (změnami v psychickém zpracování označované skutečnosti, 2.3, a v postoji mluvčích k ní, 2.2); (c) vývojové postupy působené faktory jazykovými (změnami v jazykových formách a jazykovém ztvárnění příslušných obsahů vědomí, 2.4 a 2.5). Tato klasifikace je tedy zaměřena na souvislosti vývoje slovní zásoby s vývojem jazyka, myšlení a společnosti a odpovídá běžnému třídění významových změn podle jejich příčin, jak se s ním setkáváme v soudobé sémantice: „Příčiny proměnlivosti významů vyhledává sémantika buď v jazyce samém, nebo také v činitelích, jež působí na jazyk zvnějšku, tj. v činitelích psychologických či sociologických“ (A. SCHAFF 1963, s. 37). Ve vzájemném působení těchto tří činitelů zkoumá lexikální vývoj naše práce Vývojové postupy české slovní zásoby (1968).

(3.3) Lexikální analýzu tedy prohlubuje cílevědomé studium vztahů mezi jevy koexistujícími (3.2) – mezi dílčí skutečností a jejím odrazem ve vědomí, mezi obsahem vědomí a lexikálním významem, mezi významem a formou, mezi lexikálními jednotkami navzájem, mezi jednotkami lexikálními a jednotkami subsystémů mimolexikálních, mezi jednotkami a subsystémy aj. K obecným principům vědeckého poznání však patří také sledování vztahů mezi jevy, jež jsou navzájem v poměru nástupnickém: v lexikologii to znamená studovat lexikální varianty ustupující a nastupující, srovnávat navzájem si odpovídající jednotky i subsystémy lexikálního systému v různých chronologických vrstvách daného jazyka a sledovat tak vývoj těchto jednotek. Rozdíly zjištěné tímto srovnáváním lexikálních jednotek i subsystémů na různých vývojových stadiích jazyka, v jeho různých dobových průřezech pokud možno časově nejbližších (srov. B. TRNKA 1943, s. 58), podávají pak obraz nejen o jednotlivých lexikálních změnách, ale i o vývoji slovní zásoby jako celku. Zkoumání žádného jazykového