struktuře lexikálních jednotek jako centrální, a které jako periferní (srov. 1.4). Např. rysy dané označovanou skutečností (2.1) a jejím pojmovým zpracováním (2.314), konstituující věcně‑pojmovou složku lexikálního významu (tzv. věcně‑pojmový význam), mají centrální pozici v sémantické struktuře těch lexikálních jednotek, které jsou začleněny do systémů sémantického pole, pojmového pole a do struktury synonym; jsou to totiž sémantické rysy společné všem jednotkám těchto lexikálních subsystémů, tj. rysy integrační. Proti tomu periferní pozici zde mají sémantické rysy dané postojem mluvčího k označované skutečnosti (2.2), konstituující konotativní expresívně‑stylistickou složku lexikálního významu; jsou to nepojmové rysy rozlišující lexikální jednotky téhož pojmového pole (práce, makat…) a jednotky dané struktury synonym (měsíc, luna…), tj. rysy diferenční. Pozici bližší k centru zde mají rysy dané jazykovým ztvárněním, konstituující obecný význam slovnědruhový, tvaroslovný a syntaktický (2.41, 2.42), protože jsou integrační u jednotek téhož sémantického pole a u synonym, ale diferenční u jednotek téhož pole pojmového (práce, makat…); srov. 4.11. Pozici bližší periférii zase mají v sémantické struktuře takových jednotek rysy dané jazykovým ztvárněním, jež konstituují obecný význam slovotvorný (2.41): u všech uvedených lexikálních subsystémů patří k rysům diferenčním (letadlo, vrtulník…, letadlo, letoun… apod.), kdežto integrační jsou u lexikálních jednotek téhož slovotvorného typu (letadlo, vozidlo…). – Uveďme příklad analýzy lexikálního významu z tohoto hlediska. Např. stč. synonyma vražedlník, mordéř, zabijěč a krve prolevač mají společnou věcně‑pojmovou složku lexikálního významu ‚osoba zločinně zabíjející člověka‘; všem jim je také společné jazykové ztvárnění v slovním druhu kategorie substance a v tvaroslovném typu kategorie osobovosti. Proti tomu navzájem se liší sémantickými komponenty, které odpovídají různým postojům mluvčího k oné označované skutečnosti a rozdílnému slovotvornému ztvárnění: formy zabijěč a krve prolevač svým slovotvorným významem („kdo zabíjí“, „kdo prolévá krev“) ztvárňují onen negativní pojem bez komponentu zločinnosti (kdo zabíjí, prolévá krev, není ještě zločincem), čímž vyjadřují snahu mluvčího o pojmenování jemnější, méně drsné; v slovotvorném významu forem vražedlník a mordéř „konatel vraždy“ však tento komponent nechybí a slovo mordéř naopak svým hláskovým skladem charakteristickým pro cizí slova (bez provedení metateze základního substantiva mord, 2.223) spíše zdůrazňuje citově záporný vztah mluvčího k onomu negativnímu pojmu vraha. Jde tu tedy o tyto rozlišující, specifikační sémantické rysy: stylistické zjemnění (zabijěč, krve prolevač), neutrálnost (vražedlník) a expresívnost (mordéř). Dokreslují je i fakty paradigmatické a syntagmatické (např. pojmenování krve prolevač je svým