konstrukční valenci uvádíme v závorkách kulatých a její sémantické omezení – tj. onen diferenční sémantický rys – v závorkách hranatých: někdo X1 někomu, něco (něčího [svého]), kde X1 = dá, daruje, věnuje…; někdo X2 někomu něco (něčího [jeho]), kde X2 = vezme, odebere, ukradne… Takovouto spojitelnost dané lexikální jednotky s jinými v jistém jejich tvaru a s jistým jejich sémantickým omezením (srov. dát někomu svou věc, vlastní košili… a vzít někomu jeho poslední peníze, jemu patřící věc…) nazýváme valencí sémantickou, popř. frazeologickou, lexikální. Je založena na tom, že obě syntagmaticky spojené lexikální jednotky mají společný sémantický rys: dát a své rys původního vlastnictví agenta děje, vzít a jeho rys původního vlastnictví patienta děje (srov. hrát a housle, 1.6). Rozdíl ve valenčním potenciálu je tedy závažný při analýze lexikálního významu a zvláště při zjišťování rozdílu lexikálně významového. Např. jinou strukturu sémantických komponentů (= jiný lexikální význam) má sloveso očesat ve spojení očesat ovoce s potenciálním určením se stromu, a jinou zase ve spojení očesat strom s potenciálním číslovkovým určením objektu jeden (strom), dva, tři… (stromy). To je totiž kategoriální rozdíl vlastní celému lexikálnímu subsystému sloves očesat, otrhat, ořezat, osekat, okrájet apod. Z hlediska diachronního je zde ovšem základní ta struktura, která se projevuje spojitelností s akuzativem označujícím množství (nesingulativním), tj. typ očesat ovoce (se stromu), otrhat listy (na větvi); ten totiž vznikl prefigací spojení česat ovoce, trhat listy apod. (typ očesat strom však nevznikl z typu *česat strom), protože právě u syntagmat typu česat ovoce, trhat listy měla předpona o(b)- svou primární, adverbiální funkci určení ‚kolem dokola‘. V tom smyslu byl typ otrhati listy (na větvi) v rámci nadřazeného subsystému (1.5) souřadným např. se stč. typem obvěsiti uťaté ruce a nohy na trnu (ComestK 141b), obsaditi oděnce [ve městě] (ComestC 287b), občiniti škody [v okolí] (ArchČ 8,156): u obou typů šlo o obecnější slovotvorný význam „vykonat danou činnost kolem dokola (na různých místech nějakého místního objektu)“. Tento vyšší lexikální subsystém, vyznačující se sémanticky takovým obecným významem, morfologicky předponou o(b)- a syntakticky uvedeným valenčním potenciálem s vytčeným sémantickým omezením (nesingulativním objektem v akuzativu a potenciálním místním určením), podlehl ovšem jistým změnám v souvislosti s diferenciací slovní zásoby; některé jeho jednotky zanikly (občiniti), některé byly nahrazeny jednotkami slovotvorně speciálnějších typů (stč. obvěsiti ruce = nč. rozvěsiti, stč. obsaditi oděncě = nč. rozsaditi, rozmístiti) a jiné se specializovaly sémanticky (očesat ovoce, otrhat listy… „odstranit hromadnou část s povrchu celku“).