Prostřednictvím gramatické větné struktury se totiž vyjadřuje sémantická větná struktura, tj. vztahová struktura jistých obecných významů lexikálních jednotek (srov. DANEŠ, HLAVSA, KOŘENSKÝ 1973, s. 26), a tento obecný význam má každá lexikální skupina se stejnými syntakticky relevantními sémantickými rysy (srov. 2.33d). Obecný význam takové třídy slov, daný shodnou syntakticky relevantní složkou jejich lexikálního významu, tj. význam syntaktický, je ovšem specifikací příslušného významu slovnědruhového (2.41); např. v rámci slovesa vezměme jako takový obecný význam syntaktický význam převedení něčeho ze svého vlastnictví do vlastnictví někoho jiného, společný slovesům dát, darovat, věnovat… (srov. tamtéž, s. 28). Zatímco lexikální jednotky téhož významu slovnědruhového se v rovině formálně gramatické vyznačují jistými charakteristikami morfologickými, lexikální jednotky téhož významu syntaktického se v rovině formálně gramatické vyznačují stejnou valencí (někdo – dá, daruje… – někomu něco). To znamená, že při analýze lexikálního významu na jednotlivé sémantické komponenty musíme především vyčlenit ty, které jsou objektivizovány formálně gramatickou (konstrukční) valencí („valenčním potenciálem“) příslušné lexikální jednotky, tj. její spojitelností s jistými větnými členy v jejich jistém tvaru (srov. tamtéž, s. 28–29); jinak řečeno, jde o spojitelnost dané lexikální jednotky s jinými lexikálními jednotkami v jejich jistých konstrukčně valenčních pozicích. Např. zkoumáme‑li u sloves dát, darovat, věnovat… opakovatelné vztahy mezi členy jejich společného valenčního potenciálu někdo, něco (akuz.), někomu v jeho proměnném obsazení, vyjevuje se nám akuzativní člen jako výraz pro předmět měnící vlastníka, nominativní člen jako výraz pro původního vlastníka onoho předmětu a dativní člen jako výraz pro jeho vlastníka výsledného. Těmito funkcemi syntagmatickými a funkcemi gramatických morfémů oněch sloves (aktivním slovesným rodem a dokonavým videm) je konstituován jejich obecný syntaktický význam „převedení do výsledného vlastnictví“. Ovšem konstrukční valence samy o sobě ještě nesignalizují zařazenost lexikálního významu lexikální jednotky do obecného významu syntaktického na nižší úrovni abstrakce. Např. valenční potenciál někdo X něco někomu přece nemají jen lexikální jednotky s obecným významem X1 = „převést něco ze svého vlastnictví do vlastnictví někoho jiného“, ale i jednotky s obecným významem X2 = „převést něco od někoho do svého vlastnictví“ (vzít, odejmout, ukrást… někomu něco). Rozdíl mezi oběma obecnými významy (X1, X2), tj. distinktivní rys původního agentova/patientova vlastnictví převáděného předmětu, již zde nevyjadřují uvedené konstrukční valence; je to však objektivní sémantický diferenční rys, který může být vyjádřen (potenciálně) konstrukční valencí další, ale s výrazným sémantickým omezením (srov. 2.33d); takovou potenciální konstrukční