staré pivo a propíme po penízi.“ Kdy sú šly na pivo, to se jim líbilo, a ony zapomněvše se propily všecky ty peníze, i dúc z města, řekla jedna z nich: „Nuže, milé kmošičky a milé sousedy, všecky sme již peníze propily, co díme, když se naši muží nás otáží, kam sme děly peníze, které sme utržily?“ Odpověděla druhá: „Těšme se milému Bohu, bohdá, milý Buoh nám to z jiné strany nahradí. A jestli že by nám co milý Buoh nahodil, abychom to spolu měly.“ A tak, když sú cestú šly, spolu rozprávějíc, uhlédaly sú, an na cestě pěkný zlatý prstének leží. Tehdy jedna z nich utekla se a popadla jej řkúc: „Nepik spolu.“ Tehdy tyto dvě: „Milá sousedo, slíbily sme sobě, co by nám milý Buoh nahodil, abychom všickni spolu měly.“ I když sú jej ohlédaly, mluvily sou, aby jej rozdělily tak, aby každá svuoj diel vzala. Tehdy jedna z nich: „Ó, milé kmošičky nejmilejší, nečiňme toho, ani ho dělme, ale nechme ho tak vcele pro jeho krásu!“ I řekla jest jiná: „Co pak z něho máme činiti?“ Odpověděla třetie: „Chcete-li svoliti, uděláme takto: kterákoli nejlípe muže svého zklamá, ať vezme prstýnek tak celý a neporušený.“ Svolily sú k tomu jiné, tak vlíkly sú stéblce, která by nejprv měla zklamati. Ta přišla domuov, udělala se nemocná a náramně troudná. Tehdy muž, ocházeje okolo nie, řekl: „Milá ženo, jestliť mohu co prospíti hrdlem a statkem, nelituj mne, chci všecko rád učiniti.“ Řekla k němu žena: „Milý muži, já sem, věř mi, viděla také v noci viděnie, a kdyby se to stalo, nepochybuji o tom, než že bych jistě zdráva byla.“ Řekl muž: „Pověz, má nejmilejší ženo, což si viděla, chci všecko rád učiniti, bych měl statek i to hrdlo naložiti pro tvé zdravie.“ Žena k muži: „Tak mi jest ve snách zjeveno, dyž bych mohla mieti zub jeden zdravý z hrdla tvýho a ztlúkla jej na prach a vypila, že bych hned zdráva byla.“ Slyše to muž, i poslal hned po barvíře a kázal sobě hned třenovní zub vytrhnúti, i podal ho ženě a žena otázala se, který je zub vytrhl. Muž pověděl, že třenovní. Tehdy ona zkřikla: „Ach, nastojte, zapomnělať sem pověděti, že měl býti přední!“ Řekl muž: „Ó, mé milé srdce, neřku třenovní neb přední, ale aby byla zdráva, kážiť sobě všecky vytrhati.“ I dal jest přední zub vytrhnúti, a ztlukše jej v moždíři na prach, dali jí vypiti, ona se hned zhojila, ješto jí prv nic škodilo. I šla k svým tovaryškám a povědíla jim,