mú řeč schová, neuzří navěky smrti. Ale jakož dobří protivenství trpiec, křivdú mají býti lepší, takéž zlí, i když jim dobře činí, vždy sě horšie. Neb opět uslyševše tu řeč, vecechu jemu: Již vidíme, že máš ďábla, poněvadž zlý lid bieše obvázán smrtí věčnú a nevěděchu ji; patřiec jediné na smrt tělesnú, temni běchu k téj spravedlné řeči a řkúce: Abraham umřel jest i proroci, a ty dieš: Schová li kto mú řeč, neuzří smrti navěky? A tak ctiec jako Abraham a proroky počechu vážiti nad Syna Božieho. Ale toho jest zjevné dolíčení, že ktož Boha nevidí, ti právě sluh Božích nemohú ctíti.
A jakž koli vědieše Hospodin, že sě jemu zjevně protiviechu, a však opět svým hlasem kázati jim počne a řka: Abraham váš otec radoval sě, aby viděl den muoj; viděl jest a vesel tiem byl. Tehdy Abraham den Boží viděl, když jest v podobenství najvyšší Trojice svaté přijal v hospodu tři anděly, a tak mluvil se třmi jako s jedniem; neb ač jest v osobách Trojice, však jest u přirození jednota Božstvie. Ale mysli tělesné těch, ješto to slyšiechu, od těla očí svú neodchýlili a v něm jen těla jeho věk znamenávachu řkúce: Ještě nemáš let padesát a Abrahama jsi viděl? A pak dobrotivě náš vykupitel, aby na těla jeho postavu nehlédali, napomenul je, ale aby znamenali jeho Božství, a řka: Jistě, jistě vám pravím: Dřieve, než Abraham byl, já sem. Dřieve, to k minulému přísluší času; ale že Božstvie nemá času minulého, ani jemu má přijíti čas, ale vždy ono jest, protož die: Dřieve, než jest byl Abraham, já sem. Protož řekl Bóh k Mojžiešovi: Já sem, jenž sem. A tak pověz synóm israhelským: Jenž jest, poslal mne k vám. A tak Abraham jměl jest před sebú i po sobě, ale pravda vždy jest; neb ani jest počátek pravdě vrchní ani skonání. Ale tvrdé v nevěře mysli nemohúc trpěti slóv věčnosti, běžechu k kamení tvrdému, a jemuž rozuměti nemožiechu, kamením jej obřítiti hledáchu.
A co jest Hospodin proti jich náhlosti učinil, ješto jej chtiechu kamenovati,
