slova Božie, jenž k tomu ukáraní, jímž zlý lid jej haněl, pravieše: Já chvály své nehledám; jestiť, ktoť hledá a súditi bude. To slovo také, ješto jest řečeno, že Ježíš skryl sě, muož býti i jinak rozuměno. Neb když bieše mnoho židóm kázal lidský Spasitel, ale oni sě jeho kázaní posmieváchu, a tak sě kázaním jeho zhoršichu, až, aby jej kamenovali, pospiešichu: Což pak, že jest sě skryl jim Syn Boží, znamenává, jen že těm sě pravda skryje, ktož hrdají po rozkázanie jejie jíti? Neb kteréž mysli pravda nenalezne pokorny, té sě pokryje. Ó, co jest těch, ješto hyzdí židovskú tvrdost, že jsú nechtěli kázanie slyšeti, a však jakož židé tvrdi byli hnúti sě k vieře, takéž sú sami k dobrým činóm tvrdi. Přikázaní Boží slyší, divóm jeho věřie, ale od svých sě nepravostí obrátiti nechtie. Aj, volá Hospodin, a my sě nechcem navrátiti. Očekává, trpí naše zlé činy, a my tiem všiem pohrdujem. A protož, bratřie, ještě donidžť jest čas, každý ostaň své nepravosti; boj sě toho, žeť tak dlúho trpí Hospodin zlé jeho skutky, aby, na něhož nynie, an tak uklidně očekává, netbá, potom nemusil těžkého jeho hněvu trpěti, ani kudyž jeho nemoha zbýti. Jehož nás zachovaj, Hospodine. Amen.
Neděle květná
Jakož jest dávno vyřekl to prorok, zře na to v duchu, co sě jest stalo jako den tento, řka: Povězte, dcery sionské: Aj, král tvuoj přišel tobě, krotce sedě na oslu, jistě vdechnutiem Božím byly jsú v srdcích dotčeny zástupy lidu obecného, aby s chválú a slavností přijely Pána všeho světa. A však lid světskú milostí oslepený, lid učený, lid, ješto nechtěl jako v náboženství mimo jiné zřiezen býti, jimž milejie bylo býti nad jinými, než pravda Božie, čtúc proročství, nechtěli proročství rozuměti a bojiec sě, aby lidu neztratili, aby jim jich užitci nesešli, po nichž je táhlo jich lakomstvo, hlédali toho, kterak by pravdu zatratili neb zahladili. Ale zhynuli v své rádě a Bóh tu chválu svú, ješto ji chtěl na světě jmieti, dokonal z ust malých, aby ty
