jest jě pýcha, přikryti jsú nepravostí a nemilostí svú. Ps72,7 Vyšla jest jako z tuku nepravost jich, šli sú v žádost srdcě. Ps72,8 Myslili sú a mluvili sú nepravost, nepravost na výsosti mluvili sú. Ps72,9 Položili sú v nebe usta svá a jazyk jich šel jest po zemi. Ps72,10 Protož obrátí sě lid mój zde a dnové plní nalezeni budú v nich. Ps72,11 I řekli sú: „Kterak vie bóh a jest li uměnie v Najvyššiem?“ Ps72,12 Aj, oni hřiešníci a hojnost majíce na světě obdrželi sú zbožie. Ps72,13 I řekl sem: „Tehdy sem darmo spravedlivo činil srdce mé a myl sem mezi nevinnými rucě mé.“ Ps72,14 A byl sem bičován cělý den a tresktánie mé v jitřě. Ps72,15 Řekl li sem: „Budu praviti takto,“ aj, národ synóv tvých zavrhl sem. Ps72,16 I domněl sem sě, že bych poznal to, prácě jest přede mnú, Ps72,17 dokud bych nevšel v svatyni boží a srozuměl v posledciech jich. Ps72,18 Ale však pro lsti položil si jim, svrhl si jě, když sě pozdvíháchu. Ps72,19 Kterak jsú učiněni v opuštěnie? Brzo sešli sú, zahynuli sú pro nepravost svú. Ps72,20 Jakžto sen vstávajících, pane, v městě tvém obraz jich v nic obrátíš. Ps72,21 Neb zapáleno jest srdce mé a ledvie mé proměněny jsú Ps72,22 a já kničemuž obrácen jsem, a nevěděl sem. Ps72,23 Jakožto dobytče učiněn jsem u tebe, a já vždycky s tebú. Ps72,24 Držal si ruku pravú mú a v tvé vóli dovedl si mě a s chvalú přijal si mě. Ps72,25 Neb co mně jest na nebi a od tebe co sem chtěl na zemi? Ps72,26 Sešlo jest tělo mé i srdce mé, bóh srdcě mého a diel mój, bóh na věky. Ps72,27 Neb aj, kteříž zdalují sě od tebe, zahynú, zatratils všěcky, kteříž smilnie od tebe. Ps72,28 Ale mně přídržěti sě boha dobré jest, položiti v pánu bohu naději mú, abych zvěstoval všěcka kázanie tvá v branách dcery Sion.

Ps73,1 Rozum Azaf (LXXIII.). I proč si, bože, zahnal do koncě, rozhněvalo sě jest prchánie tvé na ovcě pastvy tvé? Ps73,2 Pamětliv buď na sebránie tvé, kterým si vládl ot počátka. Vykúpils metlu dědictvie tvého, hora Sion, na niež si bydlil v nie. Ps73,3 Zdvihni rucě tvoji na pýchy jich do koncě, kterak sě jest mnoho zlostil nepřietel v svatém! Ps73,4 A chlubili sú sě, kteříž sú tebe nenáviděli, prostřed slavnosti tvé. Položili sú znamenie svá, znamenie, Ps73,5 a nepoznali sú jakžto u východu na výsost. Jakžto v lesě drev sekyrami Ps73,6 vysěkali sú vrata jeho vespolek, v sekyřě a v násěči svrhli sú jě. Ps73,7 Zapálili sú ohněm svatyni tvú, na zemi poškvrnili sú stánek jména tvého. Ps73,8 Řekli sú v srdci svém rodina jich spolu: „Přestati kážeme všěm dnóm svátkóv božích z země.“ Ps73,9 Znamení našich neviděli sme, jižť nenie prorok a násť nepozná viec. Ps73,10 Dokud, bože, porúhati sě bude nepřietel, dráždí protivník jméno tvé do koncě? Ps73,11 I proč otvracuješ ruku tvú a pravici tvú z prostředka lóna tvého do koncě? Ps73,12 Ale bóh král náš před věky, udělal jest spasenie u prostřed země. Ps73,13 Tys utvrdil v moci tvé moře, zamútil si hlavy drakóv u vodách. Ps73,14 Tys zetřěl hlavy draka, dal si jej za pokrm lidem múřenínským. Ps73,15 Tys zrušil studnicě a prúdy, ty vysušil si potoky Etam. Ps73,16 Tvójť jest den a tváť jest noc, tys udělal dennici a slunce. Ps73,17 Tys učinil všěcky krajiny země, léto i podletie, tys stvořil jě. Ps73,18 Pamětliv buď na to, nepřietel porúhal sě jest pánu a lid nemúdrý popúzěl jest jména tvého. Ps73,19 Nedávaj hovadóm duší, kteréžť chválé tě, a duší chudých tvých nezapomínaj do koncě. Ps73,20 Vzezři na svědečstvie tvé, neb naplněni jsú, kteří zatměni jsú země domy nepravostí. Ps73,21 Nebuď otvrácen pokorný pohaněn jsa, chudý a nedostatečný chválitiť budú jméno tvé. Ps73,22 Povstaň, bože, suď při tvú, pamětliv buď na porúhanie tvá, kterážť jsú ot nemúdrého cělý den. Ps73,23 Nezapomínaj hlasóv nepřátel tvých, pýcha těch, kteříž sú tebe nenáviděli, vstupuje vždycky.

Ps74,1 V skonánie, aby nezatratil. Chvála piesni Azaf (žalm LXXIIII.). Ps74,2 Zpoviedati sě budem tobě, bože, zpoviedati sě budem a volati budem k jménu tvému. Vypravovati budem divy tvé. Ps74,3 Když vezmu čas, jáť spravedlnosti súditi budu. Ps74,4 Rozplynula sě jest země i všickni, kteříž bydlé v nie, já sem utvrdil slúpy jejie. Ps74,5 Řekl sem nepravým: „Neroďte neprávě činiti,“ a hřěšícím: „Neroďte povyšovati rohu! Ps74,6 Neroďte pozdvíhati u výsost rohu vašeho, neroďte mluviti proti bohu nepravosti!“ Ps74,7 Neb ani ot východu, ani ot západu, ani ot pustých hor, Ps74,8 neb bóh súdcě jest. Tohoť ponižuje a tohoť povyšuje, Ps74,9 neb kalich v rucě páně vína čistého, pln smiešeného. I naklonil jest z tohoto do tohoto, avšak kal jeho nenie vypráždněn, budúť píti všickni hřiešníci země. Ps74,10 Ale já zvěstovati budu na věky, zpievati budu bohu Jákobovu. Ps74,11 A všěcky rohy hřiešných zlámám a povýšeni budú rohové spravedlivého.

Ps75,1 V skonánie, v pění božiem. Chvála Azaf, piesen k Asyrským (LXXV.). Ps75,2 Znám v Židovství bóh, v Izraheli veliké jméno jeho. Ps75,3 A učiněno jest v pokoji miesto jeho a přiebytek jeho v Sion. Ps75,4 Tuť jest zetřěl mocnosti, lučiště, štít, meč i boj. Ps75,5 Tys osvěcuje divně ot hor věčných, Ps75,6 zamúceni jsú všickni nemúdrého srdcě. Uspiliť sú sen svój a nic sú nenalezli všickni mužie zbožie v rukú svú. Ps75,7 Ot lánie tvého, bože Jákobóv, zdřiemali