v chrámě, a neztáhli ste rukú na mě. Ale tatoť hodina jest vaše a moc temností.“ L22,54 A chopivše jej, vedli sú do domu kniežete kněžského. A Petr jide za ním zdaleka.
L22,55 A když zanietichu oheň prostřed domu a když oni sediechu okolo, bieše Petr prostřed nich. L22,56 Jehožto když uzře dievka jedna, sedícieho u světla, a jeho byla opatřila, řekla jest: „A tento s ním bieše.“ L22,57 A on zapřel jest jeho řka: „Ženo, neznal sem ho.“ L22,58 A po malé chvíli jiný vida ho, řekl jest: „A ty z oněch si.“ Ale Petr vece: „Ó člověče, nejsem.“ L22,59 A po chvíli jakžto jedné hodiny jiný jistieše řka: „Věrně, i tento s ním bieše, neb i Galilejský jest.“ L22,60 I vece Petr: „Ó člověče, neviem, co pravíš.“ A inhed, když ještě mluvieše, kokot zazpieva. L22,61 A obrátiv se pán, vzezřel jest na Petra. I rozpomenul jest se Petr na slova pána, jakož bieše řekl: „Prvé než kokot zazpievá, třikrát mne zapříš.“ L22,62 A vyšed ven [Petr]text doplněný editorem[671]Petr] Petrus lat., plakal jest hořce.
L22,63 A mužie, ješto držiechu jej, posmieváchu se jemu tepúce ho. L22,64 A zakryli sú ho i tepiechu tvář jeho a tázali sú ho řkúce: „Prorokuj, kto jest, jenž tě jest bil?“ L22,65 A jiné mnohé věci porúhajíce se praviechu proti němu.
L22,66 A když by den, sebrali sú se starší z lidu a kniežata kněžská a mistři i vedli sú ho do rady své řkúce: „Jsi li ty Kristus, pověz nám.“ L22,67 I vece jim: „Ač vám poviem, neuvěříte mi. L22,68 A pakli také otieži, neodpoviete mi ani propustíte. L22,69 A z toho bude syn člověka sedě na pravici moci božie.“ L22,70 I řekli sú všickni: „Tehdy ty si syn boží?“ A on vece: „Vy diete, že já sem.“ L22,71 Tehdy oni vecechu: „Co ještě žádáme svědečstvie? Neb sami sme slyšeli z úst jeho.“
Kapitola XXIII.
L23,1 A vsta všecko množstvie jich, vedli sú jej k Pilátovi. L23,2 I počechu naň žalovati řkúce: „Tohoto sme nalezli, an převracie lid náš a an brání dan dávati ciesaři a nazývá se býti Kristem králem.“ L23,3 Tehdy Pilát otáza ho řka: „Ty li si král židovský?“ A on otpověděv, vece: „Ty dieš.“ L23,4 Tehdy vece Pilát k kniežatóm kněžským a k zástupóm: „Nic nenalézám vinny na tomto člověku.“ L23,5 Tehdy oni voláchu řkúce: „Zbúřil jest lid, uče po všem Židovstvu, počav od Galilee až sem.“ L23,6 A Pilát slyše Galilei, otáza, byl li by člověk galilejský. L23,7 A jakž pozna, že by z moci Erodesovy byl, posla jej k Erodesovi, ješto i on v Jeruzalémě bieše v těch dnech.
L23,8 A když Erodes uzřel Ježíše, uradoval se jest velmi, neb bieše od mnohého času žádaje viděti jeho, protože slyšieše mnohé věci o něm, a nadáše se [některé]text doplněný editorem[675]některé] aliquod lat. znamenie viděti od něho státi se. L23,9 I tázáše ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpoviedáše. L23,10 A stáchu kniežata a mistři, ustavičně na něho žalujíce. L23,11 I pohrda jím Erodes s zástupem svým a posmieval se jest oblečenému bielým rúchem i posla zase k Pilátovi. L23,12 I biechu učiněni přietelé Erodes a Pilát v ten den, neb před tiem nepřietelé biechu vespolek.
L23,13 Tehdy Pilát svolav kniežata kněžská a mistry a obec, L23,14 vece k nim: „Dali ste mi tohoto člověka, jako by odvracel lid, a aj, já před vámi otazuje, žádné viny nenalézám na tomto člověku z těchto věcí, z kterýchž ho viníte. L23,15 Ale ani Erodes, neb poslal sem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu. L23,16 Protož potreskce ho, propustím.“ L23,17 A mějieše potřebie pustiti jim na den slavný jednoho. L23,18 I zvola spolu vešken zástup řka: „Zdvihni tohoto a pusť nám Barnabáše,“ L23,19 jenž bieše pro některakú svádu učiněnú v městě a pro vraždu puštěn do žaláře. L23,20 Tehdy opět Pilát mluvil jest k nim: „Chcete propustiti Ježíše?“ L23,21 Ale oni voláchu řkúce: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ L23,22 A on třetie řekl k nim: „Však co jest zlého učinil tento? Žádné viny smrti nenalézám na něm. Protož potreskce ho, a pustím.“ L23,23 Ale oni voláchu hlasy velikými žádajíce, aby byl ukřižován, a rozmáháchu hlasy své.
L23,24 A Pilát přisúdi, aby se stalo k prosbě jich. L23,25 I propusti jim toho, jenž pro vraždu a svádu puštěn byl v žalář, za něhožto prosiechu, ale Ježíše dal jest vóli jich. L23,26 A když sú ho vedli, popadechu [některakého]text doplněný editorem[678]některakého] quemdam lat. Šimona Cyrenského, jdúcieho do vsi, i vložichu naň kříž, aby nesl po Ježíšovi. L23,27 I dieše za ním veliký zástup lidí a žen, ješto ho plakáchu i želéchu. L23,28 A obrátiv se k nim Ježíš, vece: „Dcery jeruzalémské, neroďte plakati na mě,
