pohrdáchu jinými, podobenstvie toto řka: L18,10 „Dva člověky vstupováchu do chrámu, aby se modlila, jeden zákonník a druhý zjevný hřiešník. L18,11 Zákonník stoje tyto věci sám v sobě modlil se řka: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé: lapači, nespravedliví, cizoložníci, jako také i tento zjevný hřiešník. L18,12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám všech věcí, kteréž mám. L18,13 A zjevný hřiešník zdaleka stoje, nechtieše ani očí k nebi svých pozdvihnúti, ale tepieše prsi své řka: Bože, milostiv buď mně hřiešnému! L18,14 Věrně pravi vám, sstúpil jest tento, spravedliv učiněn sa, do svého domu od něho. Neb každý, ktož sebe povyšuje, ponížen bude, a ktož se níží, povýšen bude.“

L18,15 A přinášiechu [jemu]text doplněný editorem[566]jemu] ad illum lat. také děťátka, aby se jich dotekl. To když uzřechu učedlníci, láchu jim. L18,16 Ale Ježíš svolav je, vece: „Nechte dětí jíti ke mně a neroďte brániti jim, neb takových jest králevstvie nebeské. L18,17 Věrně pravi vám, ktož kolivěk nepřijme králevstvie božieho jakžto dietě, nevejde v ně.“

L18,18 I otáza ho jedno knieže řka: „[Dobrý]text doplněný editorem[568]Dobrý] bone lat. mistře, co čině život věčný mieti budu?“ L18,19 Tehdy vece jemu Ježíš: „Co mě dieš dobrým? Žádný dobrý, jediné sám buoh. L18,20 Znal lis přikázanie: Nezabiješ, nesesmilníš, neučiníš krádeže, nepromluvíš falešného svědectvie, cti otce svého i máteř svú?“ L18,21 A on vece: „Všech těch věcí ostřiehal sem od své mladosti.“ L18,22 To uslyšav Ježíš, vece jemu: „Ještě se nedostává jednoho tobě: Všecky věci, kteréž kolivěk máš, prodaj a daj chudým a budeš mieti poklad v nebi. A poď, následuj mne.“ L18,23 A když to on uslyšav, smútil se jest, neb bohatý bieše velmi. L18,24 A uzřev jeho Ježíš smutna [učiněna]text doplněný editorem[573]učiněna] factum lat., vece: „Velmi nesnadně ti, ješto penieze mají, v králevstvie božie vejdú! L18,25 Nebo snáze jest velblúdovi skrze jehelnú dieru projíti nežli bohatému vjíti v králevstvie božie.“ L18,26 I řekli sú ti, ješto ty věci slyšiechu: „A kto móž spasen býti?“ L18,27 I vece jim: „Které věci nemožné sú u lidí, mocné sú u boha.“ L18,28 I vece Petr: „Aj, my opustili sme všecky věci a šli sme po tobě.“ L18,29 [Jenž povědě jemu]text doplněný editorem[578]Jenž povědě jemu] Qui dixit eis lat.: „Věrně, pravi vám, žádný nenie, jenž by opustil dóm neb starosty své neb bratří neb ženu neb syny pro králevstvie božie, L18,30 a nevzal mnoho viece v tomto čase a v budúciem věku život věčný.“

L18,31 I pojal jest Ježíš XII učedlníkóv svých a vece jim: „Aj, vstupujem do Jeruzaléma a dokonají se všecky věci, které psány sú skrze proroky o synu člověka, L18,32 neb bude dán pohanóm a bude posmieván a uplván a bičován. L18,33 A když ubičují, zabijí jej, a třetí den z mrtvých vstane.“ L18,34 A oni tomu nic nerozumiechu a bieše slovo to skryto od nich a nerozumiechu, které věci praviechu se.

L18,35 I stalo se jest, když se přibližováše Ježíš k Jericho, slepý jeden sedieše vedlé cesty žebře. L18,36 A když uslyše zástup, an minuje, tázáše, co by to bylo. L18,37 I pověděli sú jemu, že by Ježíš Nazaretský šel. L18,38 I zvolal jest řka: „Ježíši, synu Davidóv, smiluj se nade mnú!“ L18,39 A ti, ješto napřed jdiechu, láchu jemu, aby mlčal. Ale on mnoho viece voláše: „Ježíši, synu Davidóv, smiluj se nade mnú!“ L18,40 Tehdy stoje Ježíš, káza ho přivésti k sobě. A když se přiblíži, otáza ho L18,41 řka: „Co chceš, ať tobě učiním?“ A on vece: „Pane, abych viďal.“ L18,42 I vece jemu Ježíš: „Prozři, viera tvá spasena tě učinila.“ L18,43 A inhed viděl jest a následoval ho velebě boha. A vešken lid, když to uzřel, vzdal chválu bohu.

Devátýnádctá

L19,1 A vyšed Ježíš, přechodieše Jericho. L19,2 A aj, muž jménem Zacheus, [a]text doplněný editorem[585]a] et lat. ten bieše knieže zjevných hřiešníkóv a ten bohatý L19,3 i hledáše viděti Ježíše, kto by byl, a nemohl jest pro zástup, nebo postavy malé bieše. L19,4 A předběh vstúpi na dřevo bláznivého fíka, aby viděl jej, neb tudy mějieše jíti. L19,5 A když přijide k tomu miestu, vzhléd Ježíš vidě ho i vece k němu: „Zachee, chvátaje sstup dolóv, nebo dnes v domu tvém musím ostati.“ L19,6 A chvátaje sstúpil jest a přijal ho raduje sě. L19,7 A když to uzřechu všickni, reptáchu řkúce, že se jest k člověku hřiešnému obrátil. L19,8 Stoje pak Zacheus, povědě k pánu: „Aj, polovici mého dobrého, pane, dávám chudým. A pakli sem koho oklamal, navracuji čtyřkrát viece.“ L19,9 Vece Ježíš k němu, že dnes spasenie domu tomuto stalo se jest, protože i on jest syn Abrahamóv. L19,10 Nebo přišel jest syn člověka hledati a spasiti, což bieše