nemějiešta, odkud by zaplatila, otpustil oběma. Ktož tehdy viece miluje jeho?“ L7,43 Otpověděv Šimon vece: „Mním, že ten, komuž jest viece odpustil.“ A on jemu vece: „Právě si rozsúdil.“ L7,44 A obrátiv se k ženě, vece Šimonovi: „Vidíš li tuto ženu? Všel sem v dóm tvój, vody nohám mým nedal si mi, ale [tato]text doplněný editorem[219]tato] haec lat. slzami smáčela jest nohy mé a vlasy svými utierala. L7,45 Políbenies mi nedal, ale tato, jakž sem všel, nepřestala jest líbati noh mých. L7,46 Olejem si hlavy mé nezmazal, ale tato mastí jest zmazala nohy mé. L7,47 Protož pravi tobě: Otpuštějíť se jí mnozí hřiechové, nebť jest mnoho milovala. Ale komuž jest méně otpuštěno, méně miluje.“ L7,48 I povědě k ní: „Otpúštějíť se tobě hřiechové.“ L7,49 I počechu, kteří spolu sediechu, praviti mezi sebú: „Kto jest tento, jenž také hřiechy otpúštie?“ L7,50 I řekl jest k ženě: „Viera tvá, ta tě jest spasila, jdi v pokoji!“
Osmá
L8,1 I stalo se jest potom, [a on]text doplněný editorem[222]a on] et ipse lat. cestú chodieše po městech a po kašteléch, káže a zvěstuje králevstvie božie, a dvanádcte s ním L8,2 a ženy některé, ješto biechu uzdraveny ot duchóv zlostných i ot nemocí: Maria, ješto slove Magdalena, z niežto biechu vyšli sedm diáblóv, L8,3 a Johanna, žena Chuzova, vladaře Erodesa, a Zuzana a jiné mnohé, ješto jemu posluhováchu z svých statkóv.
L8,4 A když mnohý zástup sbieráše se a z měst k němu chvátáchu, řekl jest skrze podobenstvie: L8,5 „Vyšel jest ten, jenž rosievá, rosévat sěmene svého. A když rozsievá, jiné padlo podlé cesty a potlačeno jest a ptáci nebeští zzobali sú je. L8,6 A jiné padlo na skálu a vzšed uvadlo, nebo nemělo jest vláhy. L8,7 A jiné padlo mezi trnie a spolu vzrostlo trnie, utlačilo je. L8,8 A jiné padlo v zemi dobrú a vyšed učinilo užitek stý.“ Ty věci řekl, voláše: „Kto má uši k slyšení, slyš.“
L8,9 I tázáchu učedlníci jeho, které by to bylo podobenstvie. L8,10 Jimžto [on]text doplněný editorem[226]on] ipse lat. vece: „Vám dáno jest znáti tajemstvie králevstvie božieho, ale jiným u podobenstvích, aby vidúce neviděli a slyšiece nerozuměli.“
L8,11 „A jest toto podobenstvie: Siemě jest slovo božie. L8,12 A kteříž podlé cesty, ti sú, jenž slyšie, pak příde diábel a vezme slovo z srdcí jich, aby nevěřiece spaseni nebyli. L8,13 A kteříž na skálu, ti sú, kteříž když uslyšie, s radostí přijímají slovo, a ti kořenóv nemají, neb za čas věřie a v čas pokušenie opúštějí. L8,14 A kteréžto v trnie padlo, ti sú, ješto slyšie, a v pečlivostech a v zbožích a v rozkošech života jdúce, bývají udušeni a nepřinosie užitka. L8,15 A které v dobrú zemi, ti sú, jenž v srdci dobrém a najlepšiem slyšie slovo a schovávají a užitek přinesú v utrpení.“
L8,16 [„Však ižádný zajžha světedlnici, přiklopí ji osudím ani pod lože podstaví, ale na sviecnu postaví]text doplněný editorem[229]Však ižádný zajžha světedlnici, přiklopí ji osudím ani pod lože podstaví, ale na sviecnu postaví] Nemo autem lucernam accenden, operit eam vase, aut subtus lectum ponit: sed supra candelabrum ponit lat., aby ti, ktož vcházejí, viděli světlo. L8,17 Neb tak nenie tajné, by nebylo zjeveno, ani skryto, co by nebylo poznáno a najevo nevyšlo. L8,18 Protož vizte, kterak slyšíte. Nebo ktož má, bude jemu dáno, a ktož kolivěk nemá, také to, což mní, by měl, bude ot něho otjato.“
L8,19 I přijidechu k němu mátě a bratřie jeho, a nemohli sú dojíti jeho pro zástup. L8,20 I zvěstováno jest jemu: „Mátě tvá a bratří tvoji stojie vně, chtiec tě viděti.“ L8,21 [Jenž]text doplněný editorem[231]Jenž] Qui lat. otpověděv vece k nim: „Mátě má a bratřie moji ti sú, kteříž slovo božie slyšie a činie.“
L8,22 Pak se jest stalo jednoho dne, i on vstúpi na lodíčku i učedlníci jeho. I vece k nim: „Přeplavmy se přes jezero.“ I vstúpili sú. L8,23 A když se plaviechu, usnul jest. I sstúpi vicher větrový na jezero i pudiechu se vlnami a topiechu se. L8,24 Tehdy přistúpivše zbudili sú ho řkúce: „Přikazateli, hynemeť!“ A on vstav, požehra větru a búři vodné i přesta i stalo se jest utišenie. L8,25 I vece jim: „Kde jest viera vaše?“ Kteřížto bojiece se, podivichu se, k sobě řkúce: „Kto, se zdá, jest tento, že větróm i moři přikazuje a poslúchají jeho?“
L8,26 I plavili sú se do vlasti Gerazenských, kterážto jest proti Galilei. L8,27 A když jest byl vyšel k zemi, potka jej muž jeden, jenž mějieše diábla již ot mnohých časóv a oděvem se neodieváše ani v domu bydléše, ale v hrobiech. L8,28 Ten když uzře Ježíše, pade před ním a vzvola hlasem velikým řka: „Co mně a tobě jest, Ježíši, synu boha najvyššieho? Prosím tebe, aby mne netrápil!“ L8,29 Nebo přikazováše duchu nečistému, aby vyšel ot člověka. Neb ot mnohých časóv oblováše jím, a býváše uvázán řetězy a púty ostřiehán, a zlamuje okovy, a býváše puzen ot diábelstva
