královstvie božieho, L23,52 ten přistúpil ku Pilátovi a uprosil tělo Ježíšovo. L23,53 A složiv je, obinul v plátno bielé a položil jej do hrobu vytesaného, v němžto ještě nižádný nebyl položen. L23,54 A ten den bieše veliký pátek a sobota se začínala. L23,55 A přišedše ženy, kteréž s ním byly přišly od Galilee, ohledaly sú hrob, a kterak položeno bylo tělo jeho. L23,56 A vrátivše se, připravovaly sú vonné věci a masti, a v sobotu zajisté jsú odpočívaly vedlé přikázanie.
Kapitula XXIIII.
L24,1 První pak den po sobotě velmi ráno přišly sú k hrobu, nesúce masti, kteréž byly připravily, L24,2 i nalezly sú kámen odvalený od hrobu. L24,3 A všedše tam nenalezly sú těla pána Ježíše. L24,4 I stalo se jest, když na mysli zstrašeny byly pro to, aj, mužie dva postavila se podlé nich v rúše stkvúciem. L24,5 A když se ony bály a schýlily byly tváři své k zemi, řekli sú k nim: „Co hledáte živého s mrtvými? L24,6 Nenieť ho zde, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterakť jest mluvil k vám, když ještě v Galilei byl, L24,7 a řka, že syn člověka musí zrazen býti v ruce hřiešných lidí a ukřižován býti a třetí den z mrtvých vstáti.“ L24,8 I rozpomanuly sú se na slova jeho. L24,9 A vrátivše se od hrobu, zvěstovaly sú všecky tyto věci oněm jedenádcti i jiným všem. L24,10 A byla jest Maria Magdalena a Johanna a Maria Jákobova a jiné, ješto s nimi byly, kteréžto pravily apoštolóm tyto věci. L24,11 I zdála sú se před nimi jako nejistá slova tato a nevěřili sú jim. L24,12 Tehdy Petr vstav, běžal jest k hrobu a schýliv se uzřel prostěradla sama položena. I odšel jest, sám v sobě divě se, co se bieše stalo.
L24,13 A aj, dva z nich šla sta toho dne do kaštelu, jenž byl vzdáli od Jeruzaléma honóv šestdesáte, jménem
