L16,20 A byl jest jeden žebrák jménem Lazar, kterýžto ležal u vrát jeho, pln jsa vředóv, L16,21 žádaje nasycen býti drobty, kteří padali s stolu bohatce, a žádný jemu nedával, ale i psi přicházejíce lízali sú vředy jeho. L16,22 I stalo se jest, že jest umřel žebrák a nesen jest od andělóv do luona Abrahamova. A umřel jest i bohatec a pohřeben jest v pekle. L16,23 I pozdvih očí svých, když byl v mukách, uzřel jest Abrahama zdaleka a Lazara v luonu jeho. L16,24 I zvolav řekl jest: Otče Abrahame, smiluj se nade mnú a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého u vodě a zchladí jazyk muoj, nebť se mučím v tomto plameni. L16,25 I řekl jemu Abraham: Synu, rozpomeň se, že si bral dobré věci v životě svém, a Lazar též zlé. Protož nynie on se raduje, ale ty se mučíš. L16,26 A v tomto ve všem mezi námi a vámi cíl veliký utvrzen jest, že ti, kteříž chtie odsud k vám jíti, nemohú ani odonud sem přijíti. L16,27 I vece: Prosímť tebe, otče, aby ho poslal do domu otce mého, L16,28 nebť mám pět bratróv, ať jim svědčí, ať by i oni nepřišli do tohoto miesta muk. L16,29 I vece jemu Abraham: Majíť Mojžieše a proroky, nechžť jich poslúchají. L16,30 A on vece: Nic, otče Abrahame, ale kdyť by kto z mrtvých vstal, přišel k nim, pokánieť by činili. L16,31 I vece jemu: Jestližeť Mojžieše a prorokóv neposlúchají, anižť by pak kto z mrtvých vstal, uvěřie jemu.“
XVII. kapitula
L17,1 A k učedlníkóm svým vece: „Nemožnéť jest, by nepřišla pohoršenie, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí. L17,2 Užitečnějie jest jemu, aby kámen žernovový vzložen byl na hrdlo jeho a vvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z maličkých těchto. L17,3 Pilně vystřiehajte se:
