že mu se [A4r]číslo strany rukopisuruce třesou, nohy mnohdy klesnou.

Mnohdykrát trunkopolství přemluví nestoudně,

[145] před paními, pannami, preláty nevážně,

ledacos žve štěbíce, ledajaks klevíce.

Hadrujíc se plundruje, všudy svády stropě,

z míry bouří, prokřikuje, na vše strany kropě,

to vše řídí, puosobí Vehemot[9]tj. Behemot zlobivě.

[150] Trunkopolství ožralé z smíchu zamorduje,

pro ledacos se hněvá, bije, seká, laje,

Boha všemohoucího v svém srdci nemaje.

Ožralec konví hází, koflíkem, sklenicí,

hubatkú, číší také, i tou medenicí,

[155] ztluče kamna, skla, dvéře, potom platiť musí.

Mnohej vážnej, rozšafnej, k tomu i přísežnej,

zapomene vážnosti skrze trunkopolství,

propuojčíc se[f]se] gſe chase, chlapuom nevážností.

Zseká ručník, ubrusec, nic méň plášť své ženy,

[160] ztluče hrnce i mísy, ožrálec šeredný,

potom znova chtěj nechtěj kupovati musí.

V tom se Boha nebojí, ani lidí stydí,

svědomí nešanuje, duši zavozuje

na věčné zatracení, opilec ohyzdnej.

[165] Trunkopolec mrzutej, žere do němoty,

užera se zstřeští se, prožíře i boty,

sukni, kabát, ručníci, voštíp i šavlici.

Se zchoduov padna doluov, na zemi se válí,

hůře než svíně neb pes, anť se v blátě kálí,

[170] tožť ten milej křesťan, jenž se Boha vzdálí.

Trunkopolec ošklivej, vtip i rozum ztratí,

bude Bohu klepati[10]tj. klevetat, svatým zlořečiti,

klíti se, přisahati, o všem v hrdlo lháti.

Za nicť se neustydí, Bohať se nebojí,

[175] ožralec nešlechetnej k smrti se nestrojí,

zbavivši se spasení, břede k zatracení.

Ožralec Boha práznej, vždy hromy vinšuje,

nic mu nikdá z oust, z hrdla dobrého nechrkne,

vždy laje, hampajsuje, až se večír smrkne.

[180] Pokoj, lásku, stud, čest, ctnost, všechno vykoření,

v tom modláři ožralém žádné ctnosti není,

pro nějž trunkopolcové nepříjdou k spasení.

Trunkopolec promrzí Bohu i všem svatejm,

jsouci skrz Asmodea ďábla věčně jatejm,

[185] zde na světě, po smrti, v soudný den proklatejm.

Leč bude hořké častně pokání činiti,

zbavě se trunkopolství, v střídmosti bydleti,

ctně, šlechetně, pobožně hledě vždy živ býti.

Pane Jezu Kriste, jenžs v trojí osobě,

[190] všickni věrní křesťané, prosíme tebe,

odpustě nám ožralství, příjmiž nás do nebe.

Aleš Knobloch z Pirnsdorfu tyto písně skládal,

neb jest srdečnou lítost nad ožralstvím míval,

propasti zatracení by věrně vystříhal.

Amen.