slušíť jemu dobře pomysliti
a s múdrými se poraditi
– chce li potom tesknosti zbýti –
a zvlášť s těmi, kteréž u víře shledáš.
A to ještě s strachem učiniti máš,
neb nechť se zdaří, jak chce koli,
tobě k mysli neb proti vší vóli –
i zdaliž ji muožeš zbýti?
Než musíš ji až do smrti míti,
a nechť činí, jak chce koli najlépe,
již tvá ona věčně bude.
Však Arestoteles mudřec radí
a těmito slovy takto praví:
„Což činíš, čiň s rozmyslem, synu,
múdře prohlédaje k konci v každém činu!“
Než tutoť konce nebude,
leč se kto s kterú rozvede,
ale pro hodné příčiny,
k tomu aby byly slušné viny,
jimž by všichni porozuměli,
kohož by koli rozvésti měli.
Sic buď stará nebo mladá,
[5r]číslo strany rukopisutéž také kmet anebo baba,
a buď pak kto chce aneb která,
nechať jest pak i jezbera,
a nechť sú spolu, jak chtí, v trti –
tiť sú svoji až právě do smrti!
Neb kteréž kněz koli štolú svázal,
tyť jest již věčně zavázal,
aby vždycky svoji byli,
byť se pak sobě i nelíbili.
Čistá svoboda a neženění!
Nejsi v žádném zavázaní
a nebojíš se nižádného,
bohatého ani také chudého;
ať by ženu zléhal tobě,
netřebať mysliti sobě.
A což to nenie veliká lahoda,
a zvlášť ta šlechetná svoboda?
Na toť sluší vždy mysliti,
ktož toho zvlášť muož požiti,
neb na tom světě k věcem všem
poctivá svoboda hodí se těm
zvlášť, ktož jí umějí užiti.
[5v]číslo strany rukopisuNadevšecko sluší ji vážiti
(kromě svého spasenie)
a nadevšeho světa jměnie,
neb svoboda, štěstí, k tomu zdraví,
toť sú klénotové tři praví;
a ktoť ty klénoty má,
ten má všecko, což požádá.
Jedno, Pane Bože, pro tvú milost
daj po smrti věčnú radost!
Však jest to snadné tvé milosti,
když ráčieš dáti všeho dosti;
zde na tomto světě milost
a na onom věčnú radost.
I budeť právě s hod na hody,
což muož býti viec lahody,
bude li tak, jakž chceme míti,
i kterak muože lépe býti,
když již na onen svět puojdeme,
jestliže se kde shřejeme,
že by nám dobře přisvítili –
jediné bychom tam dlúho nebyli.
Milý Pane, rač nás vzíti potom,
[6r]číslo strany rukopisubudem míti dosti již na tom
a přijmem rádi jako s medem,
když jedno s tebú v nebi budem!
Tuť pak nebudem rýmovati,
jediné Pána Boha milovati,
tebe, spasitele našeho milého,
mocného Boha i věčného![11]prázdná folia 6v, 6 bis r, 6 bis v (původní starý papír, v místě, kde byl na foliu 6r obrázek, postupně se zesvětlující skvrna)
