buď to starý anebo mladý,
sluší v tom užiti múdré rady:
ušima se ovšem ženiti
a očima pilně hleděti!
Mohl by tak převzíti přes třidceti,
že by snad nevěděl, čí jsú děti;
a ty by mněl, že jsú tvoji,
ani tak brzo sousedovi.
I jestiť klénot, a dosti drahý,
komužto Pán Buoh šťastně zdaří
bohatě se oženiti
a pěknú ženu pojíti.
Tiem pak aby bezpečen byl,
že[f]že] żes se [s]text doplněný editorem dobrú voženil,
a tak ať by v tom setrvala,
až by duši vypustila,
i všecko činila, což jest k vuoli,
a nikdy nic proti tvé vuoli;
znaje její dobré činy,
nemohl by řéci jinak žádný jiný –
toť jest žena právě pěkná,
k tomu všecka ctná a šlechetná!
[3r]číslo strany rukopisuTakováť nemyslí nic jiného,
nežli milovati muže svého.
Jaká na světě větší radost
(jedno po smrti boží milost)
bylať by viec vinšována?
Slušíť prositi nebeského pána,
když vstáváme neb leháme
a ještě dosti činiti máme,
abychme to uprosili sobě
tak, bychom se zženili dobře.
Neb i toto také v světě bývá,
že mnohý panic rád zajímá
všudy a všecky chce zjezditi
a nestydí se žádné prositi,
buď to panna aneb vdova.
Zdaliť sú tu jedna slova?
An tak pěkně mnoho prosí,
že z lítosti proň učiniti musí,
a též i mnohá cizí žena
bývá od něho prošena;
ten pak, když se vožení,
chce, aby žádný nemluvil s jeho paní,
[3v]číslo strany rukopisua praví: „Jáť sem v peci býval,
protož bych nerad jiného hledal
u své ženy, ani v svém domu!“
Jedno hádaj, svolí li ona k tomu,
neb se trefí druhdy nábožná
a na tvú duši laskavá.
Zajímal li si kde jednoho,
nerada by nechala toho,
deset za jeden otplatí,
byť pak měla mlatci dáti!
Také by ji pak zbil, trpí mile,
nebť jí o tvú duši píle!
Však jsi slýchal Písmo ono,
že Buoh zpomene marné slovo,
kteréž jsi kdy měl v promluvení –
což pak tehdy tvé marné kývaní,
musíť je žena oplatiti,
ač chceš se věčně nemučiti!
O tom nechci mnoho psáti,
neb to muože každý znáti
a každý to dobře ví
i tomu také rozumí,
[4r]číslo strany rukopisuže ne každému se žena zdaří,
a druhého velmi těžce mrzí.
Mnozí hyzdí a mnozí chválé
a mnozí mají dosti namále –
tak se vždy v světě děje,
že se mnohý druhému zasměje
a o svém hoři doma neví;
by pak věděl, nic řéci nesmí,
boje se, by nenasmíšil lidi,
mysle o tom, že toho ne každý vidí,
ač sám v sobě chodě vrčí,
jako by dobře koupil, proto mlčí.
Mnohokrát nese bitý nebitého,
a protož nesluší spravovati žádného;
neb ktož se cizému neštěstí raduje,
ztěžka se jeho sám uvaruje,
neb kdež ruka ruku myje,
býváta ovšem bílé obě.
A protož já radím toto tobě:
buď to mladý, starý člověk,
král, pán i ktožkolivěk,
že chce v stav manželský vstúpiti,
