křesťané umějí svými čáry múk se zbaviti a naše bohy tupiti. K němužto čarodějník vece: Kaž mi hlavu stieti, ačť já jeho nepřemohu. To řekl čarodějník, lítý jed, s vínem smiesiv, dal podvakrát svatému Jiří píti. Ale svatý Jiří, požehnav toho pitie, vypil všeckno a nic jemu neuškodilo. To uzřev čarodějník, v Jezu Krista uvěřil. A ihned jemu hlavu stieti kázali. Tehda nazajtřie súdce kázal svatého Jiří v kolo plné ostrých nožuov vsaditi, ale mocí Jezu Kristovú to jemu také nic nevadilo. To vida ciesař Dacianus, ano jemu nic nevadí, umyslil sobě, aby jemu lahodnú řečí mluvil, zda by jej k sobě obrátil. Proněžto v tu hodinu k němu vece: Vidíš li, Jiří, kterak sú milostivi naši bohové, jenž vidúce tě proti sobě stojiec, však vždy od tebe trpie, hotovi jsúce a chtiec tě k své milosti přijieti, ač se chceš obrátiti. K němužto svatý Jiří, ulyzl se, vece: Proč s mi tak prvé milostivě nemluvil, ale ihned si mě mučiti kázal. Aj toť, jsem hotov podlé tvé rady postúpiti. To ciesař uslyšav, za to maje, velmi se uradoval a po všem městě volati kázal, aby se sešli, kto by chtěli viděti, ano se svatý Jiří modlám modlí. To všecka obec uslyšavši, na to přihlédanie se zběhli. A když svatý Jiří do chrámu pohanského všel, na svých kolenú poklekl, ano všickni radostně čekají, Hospodina poprosil, aby se ihned ten chrám i s modlami zkazil pro těch hřiešných lidí obrácenie. Tehda ihned oheň, s nebes sstúpiv, chrám pohanský i s modlami spálil. To uslyšav ciesař, kázal svatého Jiří před se přivésti, k němužto vece: Zlý člověče, kterací sú toto tvoji čárové, že s se tak hrozné věci dopustil. K němužto svatý Jiří vece: Nevěř tomu, ciesaři, poď se mnú, uzříš, a já se Bohu modlím. K němužto ciesař vece: Rozumiem dobře tvé lsti, že mi též chceš učiniti, jakož si chrámu a mým modlám učinil. K němužto svatý Jiří vece: Rozuměji tomu, tvoji bohové, jenžto sami sobě pomoci nemohú, kterak tobě budú moci pomoci!
Z toho se ciesař rozhněvav, k své ciesařové vece: Právě mi se smrti rovná, vida, ano mě tento člověk přemáhá. K němužto ona vece: Násilníku nemilostivý, a zdaliť sem já často neřiekala: Nepřekážej křesťanóm, nechaj jich s pokojem, neboť pravý Buoh po nich stojí. A to věz, žeť já chci křesťankú býti. Tomu se ciesař podiviv, vece: Jižť já vizi, že jest zle, ty si také s pravé viery zblúdila. A ihned ji kázal, za vrkoč pověsiec, bičovati. A když ji tak tepiechu, vezřevši na svatého Jiří, vece: É, světlosti spravedlivá, kam má duše puojde, a já ještě nekřtěna. K nížto svatý Jiří vece: Neboj se, dcerko milá, tvé krve prolitie jest tobě za pokřtěnie. V tu hodinu tak viséci, nábožně v nebe hledieci, Bohu se poručila. A ihned duši pustila. Potom nazajtřie kázal ciesař svatého Jiří koňmi po všem
