vzem svuoj obrok od dvora, do svého domku pozval jich. A jediný telček doma maje i ten jim zabiti kázal. A když po večeři bylo, tehda svatý Germanus všecky kosti toho telečka na kuoži položiti kázal a tu se Bohu pomodlil a to tele, z mrtvých vzkřiesiv, hospodářovi vrátil. Potom nazajtřie svatý Germanus krále utkal a jeho pěkně otázal, proč by jemu v svém dvoře hospody nedal. To král uslyšav, nic jemu odpověděti nemohl. Jemužto ihned svatý Germanus vece: Ty jdi z královstvie pryč, ať lepší miesto tebe král bude. V tu dobu svatý German božím přikázaním svého hospodáře králem učinil i hospodyně jeho k sobě pozvav, jich v té zemi na královstvie potvrdil. Od kteréhožto rodu ti jistí oráčové kniežata v té zemi sú až do dnešnieho dne. To bylo učiniti jemu snadno toho mocí, jenž malým bičem z chrámu kupečské lidi vyhnal, avšak nižádný proti němu nic řieci nesměl, jakož se o tom ve Čtení píše.
Také jeden čas přistúpiv svatý German k hrobu svatého Kasiána biskupa, stoje nad hrobem, otázal a řka: Kterak se máš, Kasiáne? Tehda hlas z hrobu, ano všickni slyšie, odpověděl a řka: Velmi v dobrém bydle sem a v sladkém pokojíku odpočívám, dne súdného čekaje, když přijde muoj Spasitel súditi živých i mrtvých. K němužto svatý German vece: Odpočívaj na dlúhé časy v milém Jezu Kristu a za ny snažně pros, abychom mohli obdržeti na Bohu radostné z mrtvých vstánie a v nebesiech věčné přebývanie. Potom svatý Germanus, za svého života snažně Bohu slúže a mnohé divy čině, roznemohl se a v sedmý den, poručiv se Bohu, umřel. To se jest dálo po božiem narození tři sta a čtyřicátého léta.
Měsiece srpna dne prvnieho v Jeruzalémě svatého Petra z okov zproštěnie, o němžto se takto píše
Svatého Petra z okov zproštěnie pro čtveru věc svatá cierkev pamatuje. Najprvé, že svatý Petr apoštol byl jat a v žalář vsazen a řetězy okován. Odtud jej milostivý Hospodin skrze svatého anjela z toho vězenie divně zprostil.
O tom se tak píše v starém popsání, že Erodes Agrippa do Říma přijel a tu velikú přiezeň s synovcem Tiberie ciesaře mezi sebú a mezi ním učinil. Proněžto ten synovec ciesařuov jménem Gaius s Erodem ochotně obcováše. Tehda v jeden čas ten Gaius a Erodes spolu na voze jeli a tu Erodes vezřev jasně k nebesóm, spěv ruce i vece: É, byšta oči moji viděle, ano tento stařec, Tiberius ciesař, umřel a ty nade vším světem kraloval mocně. Ta slova vozataj, jenž je vezieše, uslyšav, jakž brzo přijel, tak ihned ciesařovi pověděl. Proněžto rozhněvav se ciesař, Erodesa v
