vzbudil. A po malém času, když tak od krále byl snúzen, že jemu bezživotím hrozieše, jedněch velikých lidí rady uposlúchav, králově vuoli ne z úmysla, ale slovy povolil, ale potom uznamenav, že by dušiem skrze to mohlo nebezpečenstvie býti, sám sobě skrze to velmi zatesklil a pokánie sobě volil, aby k oltářové službě nepřistúpal, leč by od papeže přijal požehnánie a navrácenie. A zatiem poče na něm toho potřebovati, aby což by slovy královi povolil, toho svými listy potvrdil. Jemužto svatý Tomáš směle odpověděv, pozdvih se odtud pryč se bral, ano po něm zlořečení lidé hrozným hlasem volají a řkúce: Jměte zloděje, oběste prorádci. V tu hodinu dva vzácná a věrná člověky, k němu přistúpivše, s velikým pláčem vecešta: Otče svatý, pod přísahúť pravíme, žeť sú se mnozí lidé velicí této země na tvé bezživotie spřisáhli. Proněžto svatý Tomáš, za svatú cierkev viece se boje, než prose, sám odtad utekl. A že v ten čas papež Alexander v Senovském městě bieše, k tomu muž boží šel a od toho milostivě přijat a potom v tom klášteře, ješto Pontunakum slove, malý čas přebyv, do Frančské se země přebral. Zatiem král angličský do Říma vzkázal, prose, aby do jeho země legáti, totižto papežovi poslové, byli posláni, ješto by mezi ním a mezi arcibiskupem zjednali ty nesnáze. Kterémužto králi když nedobrotivě od dvoru papežova odevzkázáno, proto se viece proti arcibiskupovi rozhněval a ihned ve vše zbožie arcibiskupovo se uvázal a vešken pronárod jeho z země vyhnal, kterakýž kto byl, žena, kněz anebo dietě, nižádnému neodpustil. Avšak svatý Tomáš na všaký den Boha za krále prosieše.
A když tak svatý Tomáš v sirobě bydléše, od Boha zjevenie přijal, že se má k svému kostelu vrátiti a tu pro pravdu skrze krve prolitie k Jezu Kristu jíti. A když se svatý Tomáš sedmé léto po svém vyhnání s povolením královým k svému kostelu navrátil, s velikú ctí přijat. A před několiko dny před jeho krve prolitím jeden mládenec přede všemi umřel a málo tak poležav, božím divem z mrtvých se vzchopiv, poče všem praviti a řka: Byl sem do najvyšších přiebytkuov svatých uveden a tu sem mezi apoštoly jeden prázdný truon viděl. A když sem anjela otázal, čie by to stolice byla, a on mi odpověděl a řka: To jest stolice, jiežto chová Hospodin jednomu svatému knězi engličskému.
Byl jeden kněz, jenž na každý den mši pěl od svaté královny, proněžto když před svatého Tomáše arcibiskupa pohnán, dáváše jemu vinu, by jiné mše slúžiti neuměl, proněžto arcibiskup mše jemu slúžiti zapověděl. A když jednú svatý Tomáš svú žíni na nahém těle nosieše a chtě ji stvrditi a zšíti, svlekl s sebe tu žíni i schoval ji, aby potom tajně ji zšil. Tehda Maria, Matka božie, zjevila se jest tomu knězi a řkúc: Jdi k arcibiskupovi a řci jemu: Ta jistá, jiežto sem já na čest mši
