zpuosobiti, jakožto súdek dvatcieti věder. Do něho kázal naliti smoly, pryskyřice, oleje, vosku a volova. A aby to vše spolu smísili, zapálili a rozhorčili, aby vrúcí bylo. I řekl jest ciesař k Erazimovi: Nuže, kúzedlníče, bude li moci tvé uměnie této muce odolati a tu přemoci? Odpověděl milý svatý Erazim ciesaři i řekl jest: Tento hrnec s těmi věcmi všemi jest mé rozvlaženie. A učiniv znamenie svatého kříže, vstúpil vesele do toho hrnce. A jakž brzo vstúpil do toho hrnce, ihned vskočí kruopě na ciesaře, pálíce a trápiece jeho náramně. Kteréžto muky nemoha snésti, volá a křičí k milému svatému Erazimu a řka: Ó, člověče boží, pros za mne Boha svého. Jemužto odpověděl svatý Erazim: Běda tobě, vlče hltavý, věky věkoma zatracený, jenž tobě připravený jest od Boha pekelní oheň, otci tvému diáblu a všem slúžebníkóm jeho. Nebo tvé srdce znám býti zatvrzené, zúfalé, diáblem obklíčené. Avšak pro lid okolo stojící, aby v Pána Krista věřili, vezmeš muky své polehčenie a těla svého uzdravenie. Mnozí lidé, to vidúce, obrátili jsú se k Hospodinu. Ale ciesař, vida se oklamaného i potupeného, přikázal mučedlníka božieho vzieti a do temného žaláře vsaditi.
A když milý svatý Erazim v žaláři se modlil milému Bohu, zjevil se mu mládenec, podoben jsa Synu božiemu, kterýžto zavolal jeho a řekl k němu: Jáť sem Michal, anjel boží, poslán k tobě, abych tě dovedl do vlasti Kampaní, jenž slove Formana, aby učil lid boží. I dosáhl jeho a vyvedl ho z města Firmitanského, jdúce vedlé břehu, nalezli jsú lodičku od Boha připravenú. V tu sedúce, pluli jsú až do vlasti Kampaní. A když druhý den bieše, zamútil se ciesař, že člověka božieho v žaláři nenalezl, a řka: Buoh sám vysvobodil jest jeho z rukú mých. Potom mučedlník a služebník boží, milý svatý Erazim, když přišel do města jménem Formana, tu přebýval a učil lid boží sedm let pravdě boží. Jemužto anjel boží na všaký den chléb přinášel jest. A když tak již pracoval a usiloval s lidem, uče je vieře a pravdě boží, prosil jest snažně milého Boha, aby v městě jeho mohl věčně otpočívati. I stal se jest hlas z nebe a řkúce: Erazime, pospěš a otpočívaj v městě věčném, jenž připravil všemohúcí Buoh bratřím tvým, mučedlníkuom, prorokuom a vyznavateluom. A přijmiž otplatu za práci svú, nebo skrze tebe čtěn a chválen jsem v nebi i v zemi. Tehdy milý svatý Erazim s pilností počel prositi za vdovy a sirotky a řekl: Jednorozený synu Boha Otce všemohúcieho, jenž s mi ráčil popřieti odpočívati v městě tomto, prosím tvé svaté milosti, řač mi to dáti, aby každý, ktož na tomto mém miestě bude k tobě volati, tebe žádati a prositi, ve všech potřebách jich rač je uslyšeti, zde i na onom světě rač se nad nimi smilovati, jim hřiechy otpustiti, dobré skončenie
