vě[p4v]číslo strany rukopisuděli o napřed oznámených králích, kdybychom jich sobě z bylinek po nich okřtěných nepřipomínali?

Velikomocní císařové římští s obzvláštní pilností s týmž počestným uměním se obírali. Císař Fridrich III., ačkoli dosti zanepráždněný zprávou mnohých zemí, krajin a národův, tak zběhlý byl in cognitione stirpiumcizojazyčný text, že mu se v tom sotva který ex professo medicuscizojazyčný text vrovnati mohl. Po něm syn jeho, císař Maximilián I., následuje i v tom chválitebných šlepějí otce svého, veliké outraty a náklady činil na přespolní a cizí byliny, aby jich dostávati a do své zahrady přesazovati mohl. Příkladem jeho šel i vnuk, císař Ferdinand, král český, a pravnukové, císař Maximilian II. a Ferdinand, arcikníže rakouské, tehdáž správce Království českého, všickni slavné a svaté paměti. Nebo s jakou opravdovou péčí, a vedlé nich Zikmund, král polský, kurfirštové a knížata říšská, o to se se starali, aby herbář nový od Petra Ondřeje Mathiola, životního lékaře arciknížete Ferdinanda, v jazyku německém vydán byl, o tom sám Mathioluscizojazyčný text vysvědčuje v předmluvě své latinské na herbář německý v Praze od Jiřího Melantricha z Aventýnu léta Páně 1563. vytištěný. Co také k tomu Jich Milosti stavové tohoto království a někteří slavní páni z předních rodů českých nápomohli a jak snažně vydání jeho v jazyku českém pro milost národu a jazyka svého fedrovali, také toho ani Mathioluscizojazyčný text v předmluvě své, ani Melantrich skrze předložení jmén vlastních a erbův jejich nezatajili, čehož vděčná pamět až podnes mezi námi zůstává. A herbář český ovšem od prvního vydání, to jest od léta Páně 1562., nikdý k obnovení svému nepřišel, za tou příčinou, že autor Mathioluscizojazyčný text štoky aneb formy bylin na dřevě řezané k sobě pobral, ven z země české do Tyrolu vyvezl a potom jich v tlačení svého herbáře v nejednom jazyku užíval. Německý pak herbář jeho nejposléze od doktora Joachima Kameraria obnovený a rozšířený, s novými, ač menšími, však pěknými figúrkami vytištěn jest v Frankfurtě léta Páně 1586. Kterýžto když nám do rukou přišel, a českých se již dávno nedostávalo, hned jsme o to pečovali, jak bychom těch nových forem dostati, a přeložíce text z němčiny, v jazyku českém vydati mohli; až jsme vždy, nelitujíce práce i nákladů, k tomu přivedli, že nám takové formy z Frankfurtu propůjčeny a odeslány byly, a herbář teď již s pomocí Pána