Vysoce urozenému pánu, panu Petru[a]Petru] Petr Vokovi z Rožmberka, pánu a vládaři slavného domu rožmberského a na Českém Krumlově, a urozenému pánu, panu Adamovi z Hradce na Hradci, Hluboké a Telči, Jeho Milosti císaře římského radě a nejvyššímu purkrabí pražskému, panům nám milostivým a ochráncům dobrotivě příznivým, Jich Milostem.

Vždycky všech věků, hned od počátku, Vaši Milost páni milostiví, nacházeli se vzácní a v tomto světě mocností, moudrostí i slávou od Boha poctění lidé, kteřížto s obzvláštní pilností a líbostí na to se vydávali, aby pravé známosti bylin a jiných věcí Bohem, jakož ku pokrmu a živnosti, tak i ku pohodlí a lékařství člověka, z země stvořených nabývali, jim vyrozumívali a přirození jejich, moci, povahy, vlastnosti, úžitky spytovali, a pokudž rozumu jejich chopiti možné bylo, vyhledávali. Nebo, ať pomineme prvního člověka Adama, jemuž ta známost a moudrost bez pochyby přistvořená byla a kteréhož Bůh králem a pánem všeho světa pod nebem ustanovil, všecky věci od sebe stvořené, tělesné a hmotné, plným právem v panství mu uvedl a poddal, byliny a zrostliny zemské, stromoví i ovoce jejich ku pokrmu a živnosti oddělil. Slyšme, co Písmo svaté svědčí o nejmoudřejším a Bohu nejmilejším králi Šalomounovi izraelském, v 3. Královské, kap. 4.:[1]3 Rg 4 Dal (prý) Bůh moudrost Šalomounovi a prozřetedlnost velikou náramně a mysl nesčíslných věcí povědomou, jakáž jest písku na břehu mořském. Nebo větší byla moudrost jeho než moudrost všech národů východních i egyptských. A málo níže: Složil Šalomoun tři tisíce přísloví a písniček jeho bylo tisíc a pět. Vypsal též i o stromích, počna od cedru, kterýž jest na Libánu, až do mchu, kterýž roste na zdi; psal i o hovadech a o ptácích a o zeměplazích a o rybách. To též napsal o něm Iosephuscizojazyčný text, židovský historicuscizojazyčný text, lib. 8. Antiquitatum, cap. 2 těmito slovy: Tanta fuit sapientia et prudentia,cizojazyčný text