[107r]číslo strany rukopisukteréž slušejí k koruně českého královstvie, úplně chovati a jich neutracovati. A když před nimi přiseže, tehdy mají jej přijíti za pána svého a jemu slíbiti poslušenstvie a víru a s ním do města vesele jeti, zpievajíc na znamenie pokoje a opravy jim i všie země české.
Ustavenie přísahy, když krále korunují
Kteréž věci jsú k spasenie a k obecnému dobrému ustavenie, ty mají zjeveny býti vší obci, aby věrní naši poznali, kterak snažně a pilně náš úmysl žádá obecné dobré zjednati v našem českém království. A protož naší mocí a zjednáním ustavujem, když by koli v časích budúcích a kolikrát koli osviecený pán král české země měl korunován býti, jakož jest obyčej, aby to bylo zjevno, a dřieve, nežli by na jeho hlavu koruna byla vstavena rukama posvěcenýma kněze arcibiskupa pražského, kterýž tu chvíli bude, anebo kdyby kostel pražský a stolice arcibiskupova tu chvíli prázdná byla, ale jiného preláta, který by k tomu byl zvolen, ten král má zjevnú přísahu učiniti, aby neodlučoval hraduov a práv i všelikého obyčeje ustaveného, jakož v našem ustavení jest dřieve psáno, aby obecné dobré v pamět všem dobrým vešlo.
A pro[107v]číslo strany rukopisutož přikazujem, aby to ustavení k věčnosti české země bylo zachováno, aby na každé léto před obcí u Praze v suché dni adventní, ješto před Vánoci bývá, bylo čteno slovo od slova hlasem velikým k slyšení králuov, kniežat, prelátuov, pánuov, šlechticuov i jiných zemanuov královstvie našeho českého českými slovy od písařuov zemských pod pokutú zbavenie toho písařství a cti a víry odsúzení, když by to zameškali svým netbáním neb kterým úkladem, že by to nebylo tak úplně a s rozuomem čteno, jakož sluší et ceteracizojazyčný text.
Ustavení, které dědiny král muož utratiti
Ustavujem, aby moc králova byla svobodna svých práv i všeho panství, aby dědiny kteréžkolivěk do královy komory připadnú neb mají z práva připadnúti, leč bude manské, leč šlechtičí, vladyčí a nebo městské a nebo které by on sám kúpil a již jich svoboden byl, i všecky pospolně neb dílně muož svobodně dáti neb prodati, komu chce, podlé své vuole, tak {jakž}meziřádkový přípisek mladší rukou sluší na svobodu královu, aby ničímž nebyl viněn. Tak jakož nad vinnými jest pomsta, takéž dobrým záslúžilým jest svoboda svobodna k dobrému.
