tři konšely zemské a před těmi aby byl rozdíl zjevný učiněn. Ale jiní měšťané neb sedláci před rychtářem toho města neb té vsi a před obcí aby se dělili zjevně a nic jinak.
Ustanovení o králové české, když by chtěla druhého muže míti
Lidská opatrnost z minulých časuov béře příklad, aby se budúcích přiehod vystřiehala. A protož osvícená kněžna králová česká někdy dávno po smrti krále svého muže krále českého ovdověvši byla jest druhého muže pojala šlechtice pána a své děti v sirobě ostavila a skrze to mnoho zlého v českém království stalo se jest, a protož aby se náše královstvie téhož nedopustilo, tímto ustanovením zjednáváme, když by potom králová česká ovdověla a druhého muže pojala pána šlechtice neb kterého zemenína, aby ihned svého věna byla odsúzena a na púšt vydána. A kterýž by koli zemenín směl ji vzíti za svú ženu, aby s ní byl na púšt nesen, až do třetieho pokolení z našeho královstvie aby byl vypovědín. A pakli by kterého krále nebo kralovice nebo knieže pojala z jiné země a počestně s ním v manželstvie vstúpila, to jí svobodně propúštíme, aby vzdala města i hrady, kteréž jest držala, a deset tisíc hřiven vzala za své věno, anebo aby držala a brala užitky do života a nic dále ani kto po její smrti.
Ustanovení o korunování královny
Počestnost našeho království českého a pokoj našich věrných s plnú snažností žádajíce zjednati z boží pomocí zpuosobujem, neb mnoho nebezpečenství a mnoho škod muože se státi každému království, když jest jeho stolice prázdná. I kto tomu nevěří neb toho neví, že jakožto když pastucha odejde od stáda, tehdy se stádo rozběhne na vše strany a vlcí lační mnoho dobytku uškodí i ovčinec podkopají. A protož ustanovujem, když by král český umřel, aby jiný nový král v šesti měsících pořád zběhlých byl korunován, svolajíce kniežata, pány šlechtice, vladyky z duostojenstvie, jakož jest obyčej, a tu aby arcibiskup kostela pražského neb jiný prelát počestný, když by arcibiskupa nebylo, svýma rukama posvěcenýma korunu jemu na hlavu stavil a on od něho duostojenstvie královské slavně aby přijal.
A když by kterú královnu sobě v manželství přijal, aby také v šesti měsících týmž řádem kázal ji korunovati s túž slavností, jakož jest sám korunován, neb to sluší, aby kteréž jest boží milost v jednotu sjednala, ve cti a v chvále i v jednotě spolu přebývala. Deo gracias.cizojazyčný text
