[p5v]číslo strany rukopisucího zase z tyranských rukou vydřeli a odjali, v prvnější svobodu z služebnosti a poroby uvedli, a vyženouce z nich bezbožné rouhání falešného proroka Mahumeta, vítěznou korouhev Pána našeho Jezu Krista k spasení všech národův vyzdvihli.

Jest tedy nevyhnutedlně potřebí, chtějí-li křesťané s Turky bojovati a nad ními svítěziti, aby nepřítele svého dobře znali a toho, kudy se rozmohl a kterými prostředky tak vysoko zrostl, povědomi byli. Náše a předků naších nesvornost a nedbánlivost vždycky mu napomáhala, aby nad námi vítězil a království své na všecky strany rozšiřoval: nechť tedy zase svornost a bedlivost náše štěstím jeho přítrž učiní a vojska jeho netoliko[c]netoliko] neliko zastaví, ale i zpátkem daleko zažene. Vědí Turci výborně o naších nespůsobích a nedostatcích, a tudy proti nám větší posilu berou a o vítězství nepochybují; jakž by také o nápravě a lepší správě naší zvěděli, hned by zpoury své poulevili a zkrotli.

Ioannes Aventinuscizojazyčný text v knize své, kterouž léta 1529. psal o příčinách bíd a těžkostí, jímiž soužena jest říše křesťanská, a o lékařství, jímž by přítomné a budoucí zlé nastávající uléčeno býti mohlo a jakým by spůsobem vzteklost turecká skrocena a zastavena býti měla, poznamenal i toto: že některého času rytíři rhodýzští (nebo ještě tehdáž nebyli z ostrova toho vypuzeni) psali k císaři Fridrichovi III. a knížatům říšským, kterak sultan turecký, napomínán jsa od bašův a vezírův svých, aby křesťanů, a zvláště Němcův, proti sobě neponoukal a nezbuzoval, dal jim takovou odpověd: že on se křesťanů a předně Němcův ani moci jejich nic nebojí, a to jmenovitě pro tyto příčiny: Nejprvé, že jsou nesvorní a rovně jako pět prstův jeho, tak oni žádným spůsobem za jednoho člověka smluviti a snésti se nemohou. Kdež pak nesvornost panuje, tuť žádné podstatné moci a síly býti nemůže; snadnéť roztržitého, jakžkoli velikého, vojska přemožení. Druhé, že sou roz[I]číslo strany rukopisu[p6r]číslo strany rukopisumařilí