[p3r]číslo strany rukopisutřebas nejdražších pokladův sobě k opatrování poručených a svěřených. Měl zajisté, jakožto vysoce rozumný a skušený pán, rozdíl mezi kronikami národu tureckého a pochlebnou lež od pravdivé historie vtipně rozeznati uměl.

Toho spůsobu pamětí tureckých, jakož sobě Soleiman liboval, jest tato kronika o sultáních z rodu osmanského jazykem tureckým tak sebraná, že ti, kdož jsou ji spisovali, žádné přízně a milosti skrze pochlebenství při vrchnosti nehledali, ale na samé toliko obecné dobré a úžitek potomkův svých[a]svých] ſwych bedlivý pozor měli. Nebo ačkoli Turci, vedlé povahy toho národu, sultány své jako nějaké zemské bohy ctí a poklonu jim činí, však proto v kronice této více pravdy nežli osob jejich ušetřovali, a jakož mnohých skutkův jejich zlých a nechvalitebných nezamlčeli, tak kdež se co nepravého a neslušného od nich stalo, o tom soud svůj svobodný a zdání upřímé bez pochlebného okolkování vynesli a oznámili. Neškodíť pak i to znáti, kterak jest kronika tato najevo a v ruce křesťanům, až potom i k vytisknutí v latinském a německém jazyku, vyšla.

Před lety čtyřidcíti a čtyřmi pan Jeroným Beck z Leipoldstorfu, císaře Ferdinanda slavné a blahoslavené paměti dvořská rada etc.cizojazyčný text, vzal před se jízdu a pout do Země svaté, to jest do Palestiny a do Jeruzaléma, a spatřiv tam místa, kteráž viděti žádal, jako hrob Krista Pána a horu Oreb v Arabii, projev také i Egypt a z Alexandrie města přes moře do Menší Asie se přepraviv, odtud po zemi do Konstantinopole se dostal. Tam u porty, seznámiv se s dragomanem, to jest tlumačem oratora Henricha II., krále franského, kroniky této od něho dostal, však když mu to prvé dobře dukáty uplatil. Nebo s Turky bez peněz darmo oč jednati, za dary a peníze všeho od nich dostane. Nic nemůže býti tak tejného, což by třebas v komoře sultanově zavříno bylo, čehož by Turci, vezmouce du[I]číslo strany rukopisu[p3v]číslo strany rukopisukáty