1. [o útvaru, prostředí] ohnivý, obsahující oheň, planoucí: páry ohnyte budú padati na zemi LyraMat 156a igneae; slúp ohniti s nebe BřezSvět 118b; tři muže, uvržené v ohṅitú pec Budyš 24a; některá znamenie jsú povětrná a někerá ohnita LékFrantA 141b. – Srov. ohňený 1, ohenný 2

2. [o kovovém předmětu] žhavý, rozžhavený, rozpálený: oči plameniej, z nichžto jiskry jako z uohnyteho železa prcháchu PasMuzA 459 (z uhniteho ~Tisk, z ohnivého ~KlemA, ~Kal) ignitum; zkušovánie železa ohnyteho LyraMat 27b candentis; přikládají ohnite jehly na každé miesto LékRhaz 51; projzi [ránu] ohnitym žehadlem LékSalM 273 ferrum ignitum

3. [o předmětu] ohnivý, mající ohnivě zářivou barvu: ščít silných jest ohnyty BiblOl Na 2,3 (ohňatý ~Lit, ohnivý ~Pad, ~Praž) ignitus; kterak spadlá jsi, hvězdo jitřnie [o Luciferovi], z prostředka kamenuov ohnitych TrojK 109a (~S, ~L, ohnivých ~A, ~O) ignitorum. Srov. ohňatý ♦ nebe ohnité astr. teol. devátá nebeská sféra jako sídlo svatých (srov. „ohnivý“ 6): nebe ohnyte, jenž jest miesto bydla svatých LyraMat 161b empyreum; stvořitel světa v ohnitem nebi stvořil anjely TrojK 109a (~L, v uohnivém ~A, ~S, ~O) in empyreo caelo

4. [o nežitu] zanícený, zapálený: jeho [cypřiše] listí…spomáhať ohnitemu vředu LékSalP 376b erisipilae et fornicae; zahání [řeřicha] ohnitij nežit i svraby LékSalP 378a scabiei ulcerosae