ohňený adj.; k oheň
1. [o prostředí] ohnivý, ohněm sálající, planoucí: uložíš jě [nepřátele] jako pec ohnienu ŽaltKlem 20,10 (~Kap, ohnivú ~Pod, BiblOl, ~Lit, ~Praž, ohňovú ŽaltWittb, ohně BiblPad) ut clibanum ignis; tu [v pekle] bieše řeka ohnyena vrúcie…, před vraty pekelnými dřievie ohnyene GalUKA 18a. – Srov. ohnitý 1
2. [o mluvě] ohnivý, plamenný, rozněcující, budící zanícení: zapomněli sú slov tvých nepřietelé moji, Ohnyenu mluvu tvú ŽaltKlem 118,140 (ohňová ~Wittb, ohňovatá ~GlosMuz, ~B, ohnivá ~Pod, BiblLit, ~Pad, pod. ~Ol, zuohněňená ŽaltKap, rozpálená BiblPraž) ignitum eloquium; žaltář praví: „Převelmi ohnyenaa jest tvá výmluva“ ŠtítSvátA 195a (srov. Ps 118,140); od tak ohnyenee božie řěči…roznietí sě tiem ohněm duše ŠtítSvátA 195a
Srov. ohnivý
Ad 2: za lat. ignitus stč. též zapáľený