ohňatý, adj., též ohnatý (?); k oheň
[o předmětu] ohnivý, mající ohnivě zářivou barvu, zvl. rudou: ohnyate ohlavi vozové v den připravenie BiblOl Na 2,3 (~Lit, ohnivé ~Pad, ~Praž) igneae habenae; štít silných jeho ohṅaty BiblLit Na 2,3 (var. v. ohnitý 3) ignitus; ješto mezi syny božími chodiechu prostřěd kamene ohnateho Aug 121b (srov. ohňáč 1). – Srov. ohnitý 3