|
|
|
křivý adj. 1. křivý, nerovný, ohnutý, pokroucený (opak přímého, rovného); (o cestě, přen. o člověku) ot čeho odchylující se 2. (o mluvčím, sdělení ap.) nepravdivý, falešný, klamavý, lživý, neshodující se se skutečností; (o svědku, svědectví ap.) křivý; též zpodst. n. nepravda, zvl. lež, sdělení neodpovídající skutečnosti 3. (o proroku ap.) nepravý, neopravdový, falešný 4. (o člověku ap.) věrolomný, falešný, proradný; lstivý 5. (o člověku) nedobrý, nešlechetný, zlý, dopouštějící se špatnosti; též zpodst. 6. (o úmyslu, činu ap.) nepravý, nesprávný, nenáležitý, špatný, nesrovnávající se s obecnou představou náležitého stavu n. dobra; též zpodst. n. špatnost, nepravost 7. relig. (o člověku, jeho chování ap.) špatný, nespravedlivý, hříšný, jednající v rozporu s božím zákonem; bibl. též zpodst. m. 8. relig. (o učení, víře ap.) (věroučně) nesprávný, chybný, bludný, jsoucí v rozporu s božím zákonem; též zpodst. n. 9. (o soudci) nespravedlivý, nerozhodující spravedlivě (tj. podle práva), porušující zákon 10. (o činu, jednání ap.) nespravedlivý, jsoucí v rozporu se spravedlností, křivdící někomu, (o soudním výroku ap.) protiprávní, nezákonný 11. (o člověku) nespravedlivý (před právem), nejsoucí v právu; též zpodst. býti křiv proti komu být v neprávu; v čem (názorovém sporu) nemít pravdu, mýlit se 12. (o člověku) vinný, provinivší se býti křiv komu, proti čemu být nespravedlivý; proviňovat se, dopouštět se bezpráví, křivdy („křivdy“ 2) vůči někomu, něčemu 13. (o člověku) osočený, obviněný, nařčený „činiti křiva“ koho osočit, nařknout, obvinit 14. (o papeži, instituci) neprávoplatný, ustavený v rozporu s platnou zvyklostí, normou, právem Dolož. též jako vl. jm. osobní m. Křivý, Křiv, místní f. Křivá, n. Křivé a jako součást vl. jm. místního Křivá Ves Sr. bezprávní, bezprávný, falešný, levý 2, lživý, nepravý, nespravedlivý, nesprávný, pravý, přěvrácený aj. Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
křivý, adj., nerovný, krumm; stsl. krivъ obliquus, curvus, pravus. — Budú krzyewe (sic) upřiemými erunt pravá in directa Pror. Isa. 40, 4; krzywe budu upřiemné MamA. 33b. Křivý incurvus Vel. Jg. — Jsoucí v křivdě, v nepravdě, v neprávu, vinný, nespravedlivý, nepravý, schuldig, unrichtig, ungerecht, falsch. Krziwym dáváš (ty, nevěrný konšele) dobrú radu Hrad. 127a, křivým = jsoucím v křivdě, v neprávu. Sluhy neb rytieřstvo, pomahajíce jemu (svému pánovi, ve válce) nebudú krzywy, nie brž krzywy by byli nepomahajíc jemu Štít. uč. 92a. Velmi jest bohu krziw, ktož sě do jeho milosti rozpakuje ŠtítPař. 54a. Že jest krzyw byl náš otec proti bohu ŠtítBud. 115. Trój lid toto přěstupuje…, třetí, jenž svědčí krzywemu a tratě právo pravému Hrad. 116a. Z krzywych spravedlné učinil Modl 110a. Že sem pravého obvinil a krzywemu pomohl Alb. 92b. Často krzywy zíšťe (při soudu) ODub. 57. Přída ku paměti zdravé krzywe rozeznáš i pravé NRada 1090; súd krziwy t. 1070. Pro criuue otsúzenie Kunh. 150a. — By krziwych koláċiev (t. úplatkův, konšel) nebral Hrad. 129a. — Pohanstvo tak za to jmajú, že ti ľudie neumierajú, řkúce, že jsú na věky živi, avšakž sú v též řěči krziwi AlxH. 2, 21, avšak jsú v téj vieřě krzywy AlxV. 1229, jsú křivi = jsou v nepravdě, na omyle. — Ach člověče, kak si krziwy, kak jsi svéj hospodě lstivý! AlxV. 117, křivý = nespravedlivý; falešný. Pak-li sem byl pravdy bráně…, nebyv ni v čemž myslili krſiwu, proč mi tdy nebyti živu? AlxBM. 8, 40. — Věda dobřě, že řěč crſiwa AlxBM. 6, 37, křivá = nepravdivá, falešná. Nenie buoh jako člověk, by krzyw byl ut mentiatur Mus. Num. 23, 19. — Zlý oprávce toho města… srdcem krzywym poda na smrt ty všě lidi AlxV. 1981, potazem krziwim AlxH. 7, 7 (místa stejná), křivý = nevěrný, zrádný. — krzywy přísežník Hrad. 144b; cizoložníkóm a krzywymi) přísěžníkem periuris Ol. Mal. 3, 5; krzywe svědečstvie Alb. 92b. Přisahati křivému nemá dopuštěno býti ČelNál. XII, 133. Balaam, krzywy prorok Alb. 20a. Sirdce krzywe cor pravum ŽWittb. 100, 4, krziue ŽGloss. tamt., srdce krziwe cor pravum ŽPod. tamt.; národ krzywy generatio prava t. 77, 8. — Krzywy přijmú potupu iniusti ŽWittb. 36, 28; s krzywymy cum impiis t. 25, 9. Vzteklstvie krzywe insanias falsas t. 39, 5; zablstvie krzywe ŽPod. tamt. — Adv. křivě nepravdivě, nesprávně, nespravedlivě, unwahr, mit Unrecht: (ciesař) jako o jiném o sobě krzywye počě odpoviedati DalC. 39, v překl. stněm. velsltch; či… jáz byl co krſiuie súdě? AlxBM. 8, 17; krziewie (sic) otsúzen Hrad. 51a; ač lidé co krzywye mluvie Alb. 26b; jest krzywye ukárán Štít. ř. 144a; krzywie jest diábel člověka v své moci držal ŠtítBud. 120. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
křivý adj. křivý; falešný, zrádný; lživý, nespravedlivý; jsoucí v neprávu, vinný; jsú v tej vieřě křivi na omylu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
křivý adj. = nepravý, falešný, líčený; lživý; nespravedlivý, nepravdivý; v neprávu jsoucí, vinný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|