falešný adj.
též faleštný adj.
k faleš
1. (o svědectví ap.) falešný, klamavý, neodpovídající pravdě, uvádějící v omyl
2. (o zradě ap.) lstivý, úskočný
3. (o člověku ap.) falešný, neupřímný, pokrytecký
4. (o proroku, míře ap.) falešný, nepravý, (o listu ap.) padělaný, napodobený
Sr. bludný, křivý, lživý, nepravý
Autor: Michal Hořejší, Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
falešný, -štný faleštný, adj., z faleš, v. t. — Pokoj (světský) jest faleſſny a brzo mine Štít. uč. 72b, klamný; brániti sě faleſſnemu doličováni t. 78a, klamnému, podvodnému doličování. (Čarodějník Šimon) sě zná v svém faleſnem řemesle přěmožen Pass. 297. Moji faleſſny milovníci a moji praví zklamovníci Kruml. 370a; jeho faleſſny přietel t. 6a. (Nemoci) z křivé řeči a faleſſneho spatřenie faleſſnych lidí ChirB. 27b. Obraz faleſſny imaginem falsam Ol. Hab. 2, 18. Mluvili sú faleſna locuti sunt falsa ŽKlem. 57, 4. — faleſtny Pharisaeus MamF. 89a. — Adverb. -ně falešně, faleštně: zda-li žaloval na koho ffaleſſnye Kruml. 241a; moji zklamovníci faleſſnye sú mě oklamali t. 370a; z té lsti, ješto (Herodes) faleſſnye do sebe ukazoval Štít. ř. 34a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².