nesprávný adj.; k správný
1. nesprávný, nenáležitý, špatný: a že neſprawnaa, přielišná milost byla mezi Adamem a Evú ŠtítBes 122; kohož hrdost nepodnese, závist a hněv neb neſprawna milost tohoto světa neoslepí ŠtítSvátA 146a; kak jest neſprawne pro šeředné hřiechy potratiti dobrého boha ŠtítSvátA 218a; ║ o dětech, kteříž se bez manželstvie rodí, totižto správnych i neſprawnych PrávŠvábE 29b nelegitimovaných, neprohlášených za legitimní. – Srov. nespravedlný 1
2. [o člověku a jeho chování] nedobrý, nešlechetný, dopouštějící se špatnosti, zlý: přězřěnoť jest do času, aby pojměl své vole neſprawne, pro něž potom musíš trpěti správné hoře ŠtítSvátA 136b; hned přistúpí neſprawny panen zástup a mne [Šárku] ukrutnými roztrhají obyčejmi SilvKron 13a iniqua…cohors; iniquus zlý, neſprawny SlovKlem 55b
Srov. nepravý
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nesprávný, adj., nespravedlivý, unbillig; pol. niesprawny. — Zlý, neſprawny iniquus SlovK. 55b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nesprávný adj. nesprávný, špatný; nedobrý, nešlechetný, zlý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.