bezprávní adj.
bezprávný adj.
k právní, právný, právo
1. nespravedlivý, jsoucí v rozporu se spravedlností, neoprávněný
2. nezákonný, zákonem neustanovený, protiprávní
3. daremný, hanebný, zlý, nesrovnávající se s obecnou představou správného jednání (sr. StčS s. v. „nesprávný“ 5)
4. relig. hříšný, jsoucí v rozporu s božími zákony
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
bezprávní, adj., jsoucí bez práva, nepravý, unrecht, widerrechtlich. Intestata hereditas, bezprawnij diedicztwije, které není osvědčené ani právem uvedené Lact. 90a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².