bezprávní adj.
bezprávný adj.
k právní, právný, právo
1. nespravedlivý, jsoucí v rozporu se spravedlností, neoprávněný
2. nezákonný, zákonem neustanovený, protiprávní
3. daremný, hanebný, zlý, nesrovnávající se s obecnou představou správného jednání (sr. StčS s. v. „nesprávný“ 5)
4. relig. hříšný, jsoucí v rozporu s božími zákony
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
bezprávný v. bezprávní
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
bezprávný, adj., jsoucí bez práva, proti právu, nepravý, unrecht, widerrechtlich. Ukrutitenstvie bezprawne ChelčPost. 201b. (Jati) neslyšie hlasu bezprawne pomoci vocem exactoris Ol. Job. 3, 18. bezprawny iniurius Lact. 88b. — Adv. -ně bezprávně: že (soupeř) bezprawnye ukazoval, že s právem nedovedl Rožmb. 288; což jest bezprawnye otjato Hrad. 111a; bezprauie (sic, m. -vně?) činili lsti absque iudicio Ol. Ezech. 22, 29.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².