diábel, později ďábel, -bla, masc., Teufel; z lat. diabolus, jako stsl. dijavolъ ze ř. διάβολος. — Latinské dia- ozývá se v tvarech stčeských rozličně: jako dyja- a dija-, jak ukazuje psané dygabel PassKlem. 127b, dijabluow (plur. gen.) ChelčPost. 162a; jako djá- (s tvrdým d-), na př. dgabel PassKlem. 101a, ſ dgablem t. 106a (srov. dial. slez. djabel, s tvrdým d-, a pol. dyabeł gen. dyabła); jako d-iá- (s tvrdým d-, jednoslab.), na př. diable pyšný Pass. 321 (v Pass. je ve psaném di- hláska d- tvrdá), poslal diably t. 351, diably t. 402; jako diá (t. j. ďiá-, jednoslab.), na př. dyabel vecě Pass. 321 (v Pass. je psané dy = ďi), toho dyabla tamt., tomu dyablu t. 344, všěcky dyably t. 456, množstvie dyablow t. 381, dyablom t. 366, s dyably t. 289 a j. (v Pass. velmi často), ſ ḋiablem HusŠal. 6a, diábel HusPost. 41a, díabla Kruml. 181a, díably t. 186a; jako ďá- t. j. jako v nč., na př. ḋábel̇ HusOrth. 178, ḋabel Kruml. lb, tisíc dablow PassKlem. 126b, od ḋabla Hád. 99a atd. To vše platí ovšem také o slovích odtud odvozených. — V Hlah. vid. lb psáno: dъjabli je tepú, dъjablomъ nepovolil; psané tu dъja- lze bráti za djá- a také za d-iá-. — Za diá- žádáme v náležitých případech přehlasované die-; dokladů pro to je však po skrovnu. — Což sě z dyabla urodí, dyabel jest Pass. 348. Nynie vám dyabel šepce Hrad. 25a. Potom náma (du.) dyabel shude Mast. 111. Vyjde dyabel přěd nohy jeho ŽKlem. 126b, dyabel staň na pravici jeho t. 91a. (Němci) jej (Soběslava) ne člověka, ale dyabla mniechu DalC. 64. Taký byl křik dyably stvořen AlxB. 4, 13; nechtě dyablu moci přieti AlxV. 666. Nepřietel lidského pokolenie diabiel (sic) Kruml. 355b. Když ďyabel snaží sě našim skutkóm přěkážěti GestBř. 17a. — dyable! MastDrk. 307; aj, diable! tvoji dóvodové za nic nestojie HusPost. 219b; dyebly sě sletěchu Marg. 460 t. j. diebli; ať jim dyebly neškodie JiřBrn. 643, dvoji dyably t. 118; diable sě nezmeškají HusPost. 216a, t. j. plur. nom. diáblé; byli sú diablee při jeho skončení Pass. 1475 list hhib; v tvých dyablech Kat. v. 1309; k dieblu (sic) BrigF. 5. — dyabel diabolus Prešp. 2224, Nomencl. 62b a j.; dyabel draco ŽKlem. 103, 26. — Příjm.: Dyabel TornZ. 1372 h 107, Ďábel Radslav TomP. 2, 99; srov. příjm. Diebel. — Adj. possess. diáblóv: dcera ďyablowa GestBř. 14b, ot protivenstvie dyablowa ŽKlem. 138b, dyablowi poslové Hrad. 25a. Diáblóv kus v. kus. — Srov. diáblový.

diábel (dvojslab.), ďábel, -bla (nom. pl. diebli) m. ďábel, čert

diábel m. (z řec.-lat.) = ďábel