běs, -a/-u m.
sr. stsl. běsъ
běs, zlý duch, démon, ďábel
Sr. diábel, duch, StčS nečistý 5
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
běs, -a, -u, masc., Daemon, Teufel, stsl. bêsъ daemon = bê-sъ, z koř. bhi- timere, odkud i báti sě, boju sě. Král (Alexander) dav byeſſu obět musi sě vrátiti opět AlxV. 2217, dav bieſſu obět AlxVíd. tamt., t. Jovovi Ammonskému. Obětovali jsú bieſſom daemoniis ŽWittb. 105, 37, bieſom ŽKlem. tamt. Všicci bohové vlastí bieſſowe dii gentium daemonia ŽWittb. 95, 5, bieſſowe ŽKlem. tamt. Ot byeſſa polednieho a daemonio meridiano ŽWittb. 90, 6, bieſſa ŽGloss. a ŽKlem. tamt. Jako by bies ve ň vstúpil Hrad. 97b, (svatý Prokop) bieſſy od lidí othoněval t. 18b; byeſſy vyhoniti ROl. 65b. (Ježíš) kdy vyhna bieſſ cum eiecisset daemonium EvSeitst. Luk. 11, 14; vymietaje běs EvZimn. Rozb. 709; pohan jsi ty a běs máš tamt. Jáz bieſſu nejmám EvSeitst. Jan 8, 49. Již s’ (ty, Marie) zabila byeſſa Vít. 28b; když tě neštěstie poděsí, nevháněj se proto w biessy Baw. 117; nekošník, zmek, byes SlovBrn. 79. — Zdlouženo bies, bís: když jsú samého hospodářě Belzebub točíš byſem nazývali, čím spieše jeho čeled Štít Vyš. 5b; (Maria) byſſa umořila Lvov. 10a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
běs, bís m. zlý duch, démon, ďábel; vháněti sě v běsy zoufat si
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
běs m. = ďábel; — vháněti sě v běsy = zoufati si
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.