diáblový adj.
k diábel
1. ďábelský, od ďábla pocházející, pekelný, zlý
2. ďáblův
Sr. diábelný, diábelský, diáblovský, dieblí
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
diáblový, adj. z diábel, Teufels-, teuflisch. — Zlámavše všé dyablowe modly Pass. 340, dyablowych modl t. 335 (2), dyablowym modlám t. 283 a j., dyablowe obrazy t. 303; dyablowemu pokušení t. 330. Chovajtež sě przieludy dyablowe Hrad. 18b; (z náušků) diablowym dielem telecí hlava by učiňena Comest. 76a; dyablowe skutky činíte ML. 88a; dyablowym zrazením ŽPod. v modlitbě na str. 146 (může býti také z adj. possess. diáblóv).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
diáblový, dieblí adj. ďábelský, ďáblí, ďáblův
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.