črt, -a, masc.,
čert, der Teufel; z
čьrt-. — czrt
Modl. 62b,
NRada 663, Tkadl. 24b,
Mand. 25a; czrrt
Hrad. 95b; czrt daemon
BohFl. 12, czirt
Nom. 62b, czyrt
Diefb., czert
Prešp. 28; mezi czerti
NRada 1534, mezi czrty
NRadaB. tamt.; obětovali czyrtom daemoniis
ŽWittb. Deut. 17; od czyrta
Mast. 186. — Czertye sě téj věci smějiú
DalC. 13; czrrtie (
pl. nom.) Hrad. 12a,
t. 12b; lákají (člověka) czrtye dvojím činem
Štít. uč. 111a; aby sě jemu neposmievali tak lidé jako i czrtye
ŠtítVyš. 32b; i czrtije věřie a třasú sě
Štít. ř. 46a; (že by tělo) czertíe vzěli
HusPost. 39a; ty dni czrte w wodach pohrávají
Snář 33 t. j. črté; všickni Cžertij
Solf. 11, t. 70. — By czrt byl v čí mysli
Štít. ř. 134b.
Črt črtu oka nevykline
HusE. 1, 246. (Žena) jako k czrtu podobná
HusKázD. 171b. Baby skřietkem k czertu vzletie
Mast. 146. Tě wſyem czerthom poručiti
Mast. 392. Vládyky ješče viece (zloději jsú), ke wſyem czrrtom spieše chtiece
Hrad. 106a. Mezek utekl ke wſſyem czrtom
Pulk. 39a. —
Příjm. Jan Czrt
UrbE. 270, Czrt
TomZ. 1413 n 41; Venceslaus pistor qui Suchy czrt dicitur
Lún.ks. 1413. —
črt kúsal v. črtkus.