Jiří Konstanc

Georgius; Constantius, Konstancius, Konstancyus

12°

Obsáhlá česko-latinská mluvnice češtiny od pilného jezuitského překladatele Jiřího Konstance (1607–1673, Georgia Constantia, Konstancya apod.). Podle starověké metafory péče o jazyk = broušení pojmenoval svůj spis Lima — Brus. Když potom v 19. století vznikaly soukromé i oficiální příručky kárající nedostatky, navrhl pro ně P. J. Šafařík v Matici české tentýž název a později vzniklo i odvozené pojmenování brusičství pro celý dobový postoj k užívání jazyka (srov. Brus1881, Brus 1894).

Konstanc, který překládal i rozsáhlé texty jezuitské rozjímavé literatury a po vydání Limy byl angažován jako překladatel Nového zákona Svatováclavské bible (1677–1715; spolu s jezuitou Štajerem; srov. ŠtajerZpůsob1668; K01111.1; K01111.2), navázal na práci staršího jezuity Jana Drachovia (DrachGram1660) a inspiroval se zájmem o tvarosloví přechodníků, o českou metriku a i v třídění substantiv do deklinací. Spis dedikoval kanovníkovi Tomáši Pešinovi z Čechorodu, činorodému vlasteneckému historikovi (s. [III] až [IX]); dedikace nepřímo informuje i o vzniku Limy, kterou prý Pešina viděl v náčrtku už několik let před vydáním. Text je psán zpočátku paralelně česky a latinsky, později čeština převáží.

Kniha je postavena na půdorysu podobném mluvnici Drachoviově. Základní stavební jednotka se nazývá kus:

(I) De etymologia, s. 9 až 162, pojednává o tvarosloví.

(II) De constructione, s. 163 až 226, je díl věnovaný otázkám syntaktickým (vazby u jednotlivých slovních druhů).

(III) De prosodia , s. 227 až 277, navazuje na Drachoviův zájem o časomíru (srov. přetisk výkladu na s. [XX] až [XXIV]) a zároveň je důležitým dokladem o autorových doporučeních týkajících se značení vokalické délky v češtině; najdeme tu i poznámky o figurách.

(IV) De orthographia, s. 278 až 288, se soustředí na pravopis a Brus uzavírá.

Substantiva člení Konstanc do pěti deklinací podle zakončení genitivu singuláru (stejně jako Drachovius), u sloves zná tři obvyklé konjugace podle zakončení 1. os. sg. ind. praes. act. a verbum substantivum (býti).

Pro sazbu užila akademická jezuitská tiskárna na Starém Městě pražském (Konstanc byl v roce vydání mluvnice prefektem této tiskárny) antikvu s vyznačovací polokurzivou (latina) a švabach s frakturou (čeština). Pečlivost práce dokládá zařazení errat na arch signovaný „a“ (s titulním listem, dedikací a dodatky) — s. [XIII] až [XIV]. Tento arch obsahuje také velmi podrobný popis systému hierarchicky uspořádané interpunkce vycházejícího z tradičního pojetí starověké periody (s. [XV] až [XIX]; edice pasáže s komentářem Ondřeje Koupila: Rinas, Koupil a Tichák 2023: 101–104).

• Nechutová, Jana, Dušan Šlosar a Radoslav Večerka. Čítanka ze slovanské jazykovědy v českých zemích. Brno: Filozofická fakulta Univerzity J. E. Purkyně, 1982, s. 111–114.
• Konstanc, Jiří. De Orthographia, To jest: O dobrém Českém Psání a Tištění. Ed. M. Valášek. Čeština doma a ve světě, 1999, roč. 7, s. 154–159, číslo časopisu ve formátu PDF dostupné z WWW: <viz zde>
• Vranovská 2011: 122–224 (transliterace).
• Konstancyus, Jiří. Lima linguae Bohemicae, to jest Brus jazyka českého neb Spis o poopravení a naostření řeči české, vydaný k líbosti milovníkův čistoty a dokonalosti češtiny i k užitku a nevyhnutedlné potřebě impressorův a písařův českých. Praha, 1667. eKniha Google (fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 K 11021), dostupná z WWW: <viz zde>
• Konstancyus, Jiří. Lima linguae Bohemicae, to jest Brus jazyka českého neb Spis o poopravení a naostření řeči české, vydaný k líbosti milovníkův čistoty a dokonalosti češtiny i k užitku a nevyhnutedlné potřebě impressorův a písařův českých. Praha, 1667. Fotokopie tisku Ústřední knihovny Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Brno, sign. S 10.702, dostupné z WWW: <viz zde>
• Konstancyus, Jiří. Lima linguae Bohemicae, to jest Brus jazyka českého neb Spis o poopravení a naostření řeči české, vydaný k líbosti milovníkův čistoty a dokonalosti češtiny i k užitku a nevyhnutedlné potřebě impressorův a písařův českých. Praha, 1667. Fotokopie tisku Vědecké knihovny v Olomouci, sign. 32.278, dostupné z WWW: <viz zde>
• Konstancyus, Jiří. Lima linguae Bohemicae, to jest Brus jazyka českého neb Spis o poopravení a naostření řeči české, vydaný k líbosti milovníkův čistoty a dokonalosti češtiny i k užitku a nevyhnutedlné potřebě impressorův a písařův českých. Praha, 1667. Fotokopie tisku Vědecké knihovny v Olomouci, sign. 32.278, dostupné z WWW: <viz zde>

• Bayerová, Naděžda. Gramatická terminologie předobrozenská. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979 [= Spisy Pedagogické fakulty v Ostravě 39], s. 114–116 et passim.
• Dušek, Vavřinec J. Pokud Jiří Konstanc užil gramatiky Blahoslavovy. Časopis Českého musea, 1892, roč. 66, s. 307–318.
• Koldová, Monika. Jezuitská tiskárna v Praze (1635–1773): na základě pramenů z Národního archivu = Sborník Národního muzea v Praze, řada C — literární historie, 2005, sv. 50, č. 1–4.
• Koupil, Ondřej. Se Svatošem za Constantiem. In J. Förster aj. (edd.). Musarum Socius jinak též Malý Slavnospis. Praha: Kabinet pro klasická studia AV ČR, 2011, s. 85–98.
• Koupil, Ondřej. Grammatykáři: jazyková a kulturní reflexe češtiny 1533–1672. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2015, s. 137–151.
• Koupil, Ondřej. Grammatyka Cžeska: mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy). Praha: Filip Tomáš — Akropolis, 2015, s. 52–55 (č. 17/06).
• Kraus, Jiří. K zdrojům normativnosti českých gramatik. In J. Porák (ed.). Starší české, slovenské a slovanské mluvnice. Praha: Univerzita Karlova, 1985 [= Práce z dějin slavistiky X], s. 143–154.
• Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 2/I: H–J; 2/II: K–L. Red. V. Praha: Academia, 1993, s. 839–840 (heslo Mojmíra Otruby), dostupné z WWW: <viz zde>
• Linka, Jan. Constantiův Svatoš. In J. Förster aj. (edd.). Musarum Socius jinak též Malý Slavnospis. Praha: Kabinet pro klasická studia AV ČR, 2011, s. 99–110.
• Rinas, Karsten, Ondřej Koupil a Viktor Tichák. Česká interpunkce v evropských dějinách: reflexe, nauky, teorie. Praha: Filip Tomáš — Akropolis, 2023.
• Vintr, Josef. „Lima linguae Bohemicae — To jest Brus jazyka českého“ Jiřího Konstance z roku 1667. Listy filologické, 1992, roč. 115, Supplementum II, s. 159–170 = Vintr, Josef. Studien zur älteren tschechischen Grammatographie. Ed. B. Vykypěl. München: LINCOM Europa, 2008 [= Travaux linguistiques de Brno 03], s. 57–63.
• Vintr, Josef. Pravidla označování kvantity vokálů v barokní češtině podle „Brusu“ Jiřího Konstance z r. 1667. In P. Karlík, J. Pleskalová a Z. Rusínová (edd.). Pocta Dušanu Šlosarovi: sborník k 65. narozeninám. Boskovice: Albert, 1995, s. 36–45 = Vintr, Josef. Studien zur älteren tschechischen Grammatographie. Ed. B. Vykypěl. München: LINCOM Europa, 2008 [= Travaux linguistiques de Brno 03], s. 65–70.
• Voit, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008, s. 898–902 (Tiskárna jezuitská /Praha/) — elektronická forma textu přístupná v Encyklopedii knihy v českém středověku a raném novověku z WWW: <viz zde>
• Vranovská, Daniela. Ortografie tisku Brus jazyka českého (1667) od Jiřího Konstance. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2011, soubor ve formátu PDF dostupný z WWW: <viz zde>