Brus jazyka českého, který sestavila kommisse širším sborem Matice české zřízená

Brus jazyka českého, který sestavila kommisse širším sborem Matice české zřízená. Praha, 1881. Vydání druhé.

Listování
Autoranonym
ZkratkaBrus1881
Transkribovaný titulBrus jazyka českého, který sestavila kommisse širším sborem Matice české zřízená
Transliterovaný titulBRUS| JAZYKA ČESKÉHO,| KTERÝ SESTAVILA| KOMMISSE ŠIRŠÍM SBOREM MATICE ČESKÉ| ZŘÍZENÁ
Uzuální titulmatiční Brus (druhé vydání)
Poznámka k titulupro sazbu titulu užito několika druhů antiky v různých stupních
Místo tiskuPraha
Tiskař/nakladatelJ. Otto
Vročení1881
Vydánídruhé
Exemplářze soukromé sbírky
Databáze NK ČR<viz zde>
Rozsah[A]8 [1]8 2–188 194 + I příl. = s. [I–III] — IV — [V] — VI–XIV — [XV–XVI] — [1–3] — 4–23 — [24] — 25–74 — [75–77] — 78–279 — [280] — 281–295 — [296] — I příl.
Poznámka: příloha je rozkládací tabulka umístěná za s. 58
Charakteristika

Tvaroslovná, slovníková a stylistická příručka Matice české, pro velký úspěch prvního vydání vydaná podruhé komisí ve složení Václav Svoboda a Jan Kosina (zemští školní inspektoři), Václav Hylmar, František Kott, František Patočka a Karel Tieftrunk (středoškolští profesoři). Redakce se ujal jako v první vydání Václav Hylmar (1841–1904). Člen komise Karel Tieftrunk překvapivě datoval toto druhé vydání do roku 1880 (Tieftrunk 1881: 249).

Už podle zadání komise k prvnímu vydání (1877) bylo cílem vydání „vytýkat nejobyčejnější chyby pravopisné, tvaroslovné, syntaktické a lexikalné“ (s. VIII) podle vzoru staršího jazyka a „řeči lidu“ (s. IX). Jazykem klasiků se mělo čelit hlavně vlivu němčiny, protože latinizmy nejsou češtině podle komise tak „na odpor“ (s. IX). Dějiny vydání matičního Brusu, změny v obsazení komise a vůdčí ideje podniku umožňuje sledovat předmluva k prvnímu vydání, která byla přetištěna na s. [V] až XIV. Matiční Brus měl představovat oproti publikacím jednotlivců vyváženou a schválenou syntézu a být „dalek všech krajností puristických“ (s. XIV). Záměrem bylo vydat podle dávného nápadu Jungmannova normativní příručku (kánon), které už předem, v čtyřicátých letech, dal jméno Brus P. J. Šafařík (Tieftrunk 1881: 122).

Autoritativním východiskem byly kromě starých jazykových památek Jungmannův Slovník a práce Šemberovy, Mikešovy nebo J. Malého (s. VII).

 

Příručka se skládá ze dvou základních částí:

1. Tvaroslovná čásť (s. [1] až 23) je vlastně malá mluvnice pojednávající o jednotlivých ohebných slovních druzích (substantiva a adjektiva, zájmena /náměstky/), číslovky a slovesa. Najdeme tu upozornění na jazykové jevy hodnocené prestižním vydavatelským grémiem jako nevhodné nebo chybné (kazimluvy) i pozitivní návody, které tvary jsou při ohýbání slov žádoucí. V nižším stylu se dovolují tvary slovesa býti bez náslovného j- (s. 17 a 18). Vyžadují se infinitivy na -ti, nebo aspoň na (s. 18), měkká zakončení substantiv typu kosť (s. 8). Konstatuje se „veliký zmatek“ v zakončeních 3. os. plurálu indikativu prézenta sloves na /-ejí (s. 20), kárá se spojení aby ses, užívané místo doporučovaného abys se (s. 23).

2. Slovník (s. [75] až 279) je sestaven tak, že heslovými slovy jsou nejenom slova česká, ale i německá (s doporučeným překladem) a případně obecnější pojmy (např. abstrakta na s. [77] až 80). Některá hesla představují drobná pojednání o konkrétních jazykových jevech na způsob pozdějších jazykových sloupků.

 

Překvapivě rozsáhlý je Dodatek ke tvaroslovné části (s. [24] až 74), pojednávající o skloňování jmen nečeského původu, ale obecněji poskytující i náhled na problematiku pravopisu přejatých slov. Jeho autorem byl Václav Svoboda a nad pojetím této speciální části nedošlo v komisi k úplné shodě (s. [III] až IV). K dodatku patří rejstřík na s. 285295.

 

Tisk používá standardní dobovou klasicistně tvarovanou antikvu s polokurzivou, heslová slova i vykládané jevy v tvaroslovné části jsou vyznačeny polotučným groteskem.

Jazykyčeština, němčina
Primární literatura (digitální fotokopie)
  • Brus jazyka českého, který sestavila kommisse širším sborem Matice české zřízená. Praha, 1881. Fotokopie tisku ze soukromé sbírky, dostupné z WWW: <viz zde>
Sekundární literatura
  • Havránek, Bohuslav, a Miloš Weingart (edd.). Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932 [= Výhledy: knihy zkušeností a úvah 14].
  • Jelínek, Milan. Purismus. In J. Pleskalová aj. (edd.). Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha: Academia, 2007, s. 540–572.
  • Tieftrunk, Karel. Dějiny Matice české. Praha: Matice česká, 1881 [= Novočeská bibliothéka 24; Spisy musejní 154]. Fotokopie výtisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 F 3377, dostupné z WWW: <viz zde>
Autor popisuOndřej Koupil
Poslední aktualizace9. 11. 2020
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 11 měsíci a 13 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).