Tvaroslovná, slovníková a stylistická příručka Matice české, pro velký úspěch prvního vydání vydaná podruhé komisí ve složení Václav Svoboda a Jan Kosina (zemští školní inspektoři), Václav Hylmar, František Kott, František Patočka a Karel Tieftrunk (středoškolští profesoři). Redakce se ujal jako v první vydání Václav Hylmar (1841–1904). Člen komise Karel Tieftrunk překvapivě datoval toto druhé vydání do roku 1880 (Tieftrunk 1881: 249).

Už podle zadání komise k prvnímu vydání (1877) bylo cílem vydání „vytýkat nejobyčejnější chyby pravopisné, tvaroslovné, syntaktické a lexikalné“ (s. VIII) podle vzoru staršího jazyka a „řeči lidu“ (s. IX). Jazykem klasiků se mělo čelit hlavně vlivu němčiny, protože latinizmy nejsou češtině podle komise tak „na odpor“ (s. IX). Dějiny vydání matičního Brusu, změny v obsazení komise a vůdčí ideje podniku umožňuje sledovat předmluva k prvnímu vydání, která byla přetištěna na s. [V] až XIV. Matiční Brus měl představovat oproti publikacím jednotlivců vyváženou a schválenou syntézu a být „dalek všech krajností puristických“ (s. XIV). Záměrem bylo vydat podle dávného nápadu Jungmannova normativní příručku (kánon), které už předem, v čtyřicátých letech, dal jméno Brus P. J. Šafařík (Tieftrunk 1881: 122).

Autoritativním východiskem byly kromě starých jazykových památek Jungmannův Slovník a práce Šemberovy, Mikešovy nebo J. Malého (s. VII).

Příručka se skládá ze dvou základních částí:

1. Tvaroslovná čásť (s. [1] až 23) je vlastně malá mluvnice pojednávající o jednotlivých ohebných slovních druzích (substantiva a adjektiva, zájmena /náměstky/), číslovky a slovesa. Najdeme tu upozornění na jazykové jevy hodnocené prestižním vydavatelským grémiem jako nevhodné nebo chybné (kazimluvy) i pozitivní návody, které tvary jsou při ohýbání slov žádoucí. V nižším stylu se dovolují tvary slovesa býti bez náslovného j- (s. 17 a 18). Vyžadují se infinitivy na -ti, nebo aspoň na -ť (s. 18), měkká zakončení substantiv typu kosť (s. 8). Konstatuje se „veliký zmatek“ v zakončeních 3. os. plurálu indikativu prézenta sloves na -í/-ejí (s. 20), kárá se spojení aby ses, užívané místo doporučovaného abys se (s. 23).

2. Slovník (s. [75] až 279) je sestaven tak, že heslovými slovy jsou nejenom slova česká, ale i německá (s doporučeným překladem) a případně obecnější pojmy (např. abstrakta na s. [77] až 80). Některá hesla představují drobná pojednání o konkrétních jazykových jevech na způsob pozdějších jazykových sloupků. V této slovníkové části se také skrývá poučení o interpunkci, konkrétně o psaní čárky a středníku, převzaté „pro žádoucí shodu“ z Bartošovy Skladby (s. 273n.; srov. Rinas, Koupil a Tichák 2023: 158).

Překvapivě rozsáhlý je Dodatek ke tvaroslovné části (s. [24] až 74), pojednávající o skloňování jmen nečeského původu, ale obecněji poskytující i náhled na problematiku pravopisu přejatých slov. Jeho autorem byl Václav Svoboda a nad pojetím této speciální části nedošlo v komisi k úplné shodě (s. [III] až IV). K dodatku patří rejstřík na s. 285 až 295.

Tisk používá standardní dobovou klasicistně tvarovanou antikvu s polokurzivou, heslová slova i vykládané jevy v tvaroslovné části jsou vyznačeny polotučným groteskem.

• Brus jazyka českého, který sestavila kommisse širším sborem Matice české zřízená. Praha, 1881. Fotokopie tisku ze soukromé sbírky, dostupné z WWW: <viz zde>

• Havránek, Bohuslav, a Miloš Weingart (edd.). Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932 [= Výhledy: knihy zkušeností a úvah 14].
• Jelínek, Milan. Purismus. In J. Pleskalová aj. (edd.). Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha: Academia, 2007, s. 540–572.
• Rinas, Karsten, Ondřej Koupil a Viktor Tichák. Česká interpunkce v evropských dějinách: reflexe, nauky, teorie. Praha: Filip Tomáš — Akropolis, 2023.
• Tieftrunk, Karel. Dějiny Matice české. Praha: Matice česká, 1881 [= Novočeská bibliothéka 24; Spisy musejní 154]. Fotokopie výtisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 F 3377, dostupné z WWW: <viz zde>