František Cyril Kampelík

František Cyrill

8°

První z jazykověreflektivních spisů Františka Cyrila Kampelíka (1805–1872), příznačně nazvaný složeninou Čechoslovan, která vyjadřuje autorovu celoživotní koncepci společného jazyka v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Po nedokončené teologii vystudoval ve Vídni medicínu a poté pracoval jako lékař a do 60. let vydával knihy o češtině i dalších oborech (po něm např. název venkovských záložních a spořitelních družstev kampeličky). Postupně precizoval a prosazoval originální styl umělého psaného jazyka, v kterém kombinoval prvky „národní mluvy“ napříč zeměmi, jimž měl tento jazyk sloužit (Koblížek 2004/2005: 147). Kampelíka ovlivnil Jan Kollár (1793–1852), s kterým byl ve styku, a jeho estetické hodnocení hlavně hláskových změn, které proběhly v Čechách, ale ne na celé Moravě a dále na východ (srov. kollárovsky laděné Hlas1846). Tyto prvky se však projevily hlavně v pozdějších spisech (srov. KamGer1864), v Čechoslovanu je nápadná jen snaha užívat důsledně domácí terminologii a silně apologetický tón vyzdvihující přednosti češtiny.

Kniha je rozdělena do dvou oddělení:

— [I.] apologetického (O důkladnosti českoslovanského jazyka), s. [XI] až [68];

— [II.] gramatického (Mluvnice českoslovanského jazyka), s. [69] až 224.

Celé oddělení I je antologií jazykověobranných textů. Substantiva shrnuje Kampelík jen do čtyř deklinačních typů (skláněk; s. [71]), v časování sloves následuje Vincence Pavla Žáka (1797–1867; ŽákSprach1842) a uvádí sedm konjugací (tabulky na s. 104 až 106; 124 až 126). Výklady jsou prokládány cvičnými texty a materiálem k slůvkování (procvičování tvarosloví). V básnických ukázkách se objevuje i časomíra (např. Komenského a Purkyňovy překlady, s. 194 až 201, s. 219 a dále). Výklady přecházejí v překlady a citáty jiných mluvnic a jazykověreflektivních děl (srov. s. 202). Sám Kampelík se drží dobového pravopisu, ale upozorňuje na experimenty s ortografií slovanštější (s. 219).

Pro tisk českého textu i latinských termínů bylo užito moderní antikvy a polokurzivy.

• Kampelík, František Cyril. Čechoslovan čili Národní jazyk v Čechách, na Moravě, ve Slezku a Slovensku. Praha, 1842. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 S 235, dostupné z WWW: <viz zde>
• Kampelík, František Cyril. Čechoslovan čili Národní jazyk v Čechách, na Moravě, ve Slezku a Slovensku. Praha, 1842. eKniha Google (fotokopie tisku Harvard University, Widener Library), dostupná z WWW: <viz zde>
• Kampelík, František Cyril. Čechoslovan čili Národní jazyk v Čechách, na Moravě, ve Slezku a Slovensku. Praha, 1842. Fotokopie tisku ze soukromé sbírky, dostupné z WWW: <viz zde>

• Černý, Jiří, a Jan Holeš (edd.). Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha: Libri, 2008, s. v. Kampelík, František Cyril (heslo Ondřeje Bláhy).
• Kadečková, Marie. František Cyril Kampelík: soupis jeho díla a literatury o něm: výběrová bibliografie. Hradec Králové: Krajská knihovna, 1973.
• Koblížek, Vladimír. Pojetí spisovného jazyka českého v díle dr. Františka Cyrila Kampelíka. Češtinář, 2004/2005, roč. 15, s. 141–156.
• Koupil, Ondřej. Grammatyka Cžeska: mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy). Praha: Filip Tomáš — Akropolis, 2015, s. 109–110 (č. 19/17).
• Novotný, Jan. František Cyril Kampelík. Praha: Melantrich, 1975 [= Odkazy pokrokových osobností naší minulosti 40].
• Voit, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008, s. 709n. (Pospíšil Jan Hostivít) — elektronická forma textu přístupná v Encyklopedii knihy v českém středověku a raném novověku z WWW: <viz zde>