Autor | ||
Zkratka | HankaPrav1821 | |
Transkribovaný titul | Pravopis český podlé základu mluvnice Dobrovského | |
Transliterovaný titul | PRAWOPIS ČESKY| PODLE| ZAKLADU MLUWNICE| DOBROWSKEHO | |
Poznámka k titulu | verzální litery nejspíš neobsahovaly všechny diakritiky opatřené formy (srov. „SKLONIOWANJ“ na s. 13), ve slovech podlé a základu byly čárky doplněny dodatečně, po tisku | |
Místo tisku | Praha | |
Tiskař/nakladatel | Bohumil Haase st.; Josef Kraus; K. V. Enders (Boh. Haze, Jos. Kraus, K. V. Enders) | |
Vročení | 1821 | Vydání | druhé, poopravené |
Exemplář | Národní knihovna České republiky, Praha, sign. 54 K 23714 | |
Databáze NK ČR | <viz zde> | |
Formát | 8° | |
Rozsah | [1]8 2–74.8 82 = s. [1–7] — 8–79 — [80] — 81–84 | |
Charakteristika | Druhé vydání ortografické příručky Václava Hanky (1791–1861). Práce se proti prvnímu vydání z roku 1817 (HankaPrav1817 — srov. Koupil a Štěpánová 2017) změnilo typograficky: místo tradičního švabachu bylo užito antikvy s odpovídající polokurzivou. Spojení tohoto tiskového písma s analogickým pravopisem tvořilo emancipační gesto mladších česky píšících autorů, tvůrců nové literatury. Gesto bylo natolik důležité, že mu nezabránila ani praktická obtíž — použitá elegantní klasicistní antikva neměla všechny verzály opatřené diakritiky (srov. dedikaci Antonii hraběnce z Kolovrat Krakovské na s. [3]). Proti vydání 1817 chybí také seznam starších jazykových příruček.
Opět jde o příručku propagující analogický pravopis (s. 6: analogické (obdobné) psaní). Hned v titulu se autor zaštiťuje autoritou Dobrovského. Následující dvacátá léta 19. století pravopisný spor rozhodla v jeho prospěch, a tak se knížka z dnešního hlediska nejeví tak revoluční, jak působila v roce, kdy vyšla například gramatika Jana Nejedlého (NejGram1821). Po úvodu věnovaném výslovnosti (s. [III] až XII; například se svědectvím o zjednodušené výslovnosti souhláskových skupin) je text rozdělen do dvou oddílů: Pravidla mluvnická (s. 13 až 56) stručně shrnují tvarosloví, Pravidla pravopisná (s. 57 až 84) obsahují hlavně seznamy slov, která jsou po pravopisné stránce obtížnější (ypsilon a jota, souhláskové skupiny, vokalická délka).
Proti prvnímu vydání je gramatika Dobrovského v názvu označena jako mluvnice. Termín použil Antonín Marek ve své učebnici logiky (Marek 1820: 7 a 152). Hanka použije v roce 1822 slovo mluvnice i pro nadepsání svého překladu Dobrovského gramatiky (HankaMluv1822).
Hanka vydal knížku vlastním nákladem, tisk provedla tiskárna synů Bohumila Haase (Bohumil Haase st. byl i vydavatelem prvního vydání této příručky). | |
Jazyky | čeština, latina, němčina, řečtina | |
Primární literatura (digitální fotokopie) |
| |
Sekundární literatura (o autorovi, pravopise a tiskárně) |
| |
Autor popisu | Ondřej Koupil | |
Poslední aktualizace | 3. 11. 2021 |
Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka,
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 9 měsíci a 28 dny; verze dat: 1.1.25 |
|||
Web je
podpořen
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062 (LINDAT/CLARIAH-CZ). |