Pravopis český podlé základu mluvnice Dobrovského

Václav Hanka. Pravopis český podlé základu mluvnice Dobrovského. Praha, 1821. Vydání druhé, poopravené.

Listování
Autor

Václav Hanka

Váceslav, Váceslav Váceslavič

ZkratkaHankaPrav1821
Transkribovaný titulPravopis český podlé základu mluvnice Dobrovského
Transliterovaný titulPRAWOPIS ČESKY| PODLE| ZAKLADU MLUWNICE| DOBROWSKEHO
Poznámka k tituluverzální litery nejspíš neobsahovaly všechny diakritiky opatřené formy (srov. „SKLONIOWANJ“ na s. 13), ve slovech podlé a základu byly čárky doplněny dodatečně, po tisku
Místo tiskuPraha
Tiskař/nakladatelBohumil Haase st.; Josef Kraus; K. V. Enders (Boh. Haze, Jos. Kraus, K. V. Enders)
Vročení1821
Vydánídruhé, poopravené
ExemplářNárodní knihovna České republiky, Praha, sign. 54 K 23714
Databáze NK ČR<viz zde>
Formát

Rozsah[1]8 2–74.8 82 = s. [1–7] — 8–79 — [80] — 81–84
Charakteristika

Druhé vydání ortografické příručky Václava Hanky (1791–1861). Práce se proti prvnímu vydání z roku 1817 (HankaPrav1817 — srov. Koupil a Štěpánová 2017) změnilo typograficky: místo tradičního švabachu bylo užito antikvy s odpovídající polokurzivou. Spojení tohoto tiskového písma s analogickým pravopisem tvořilo emancipační gesto mladších česky píšících autorů, tvůrců nové literatury. Gesto bylo natolik důležité, že mu nezabránila ani praktická obtíž — použitá elegantní klasicistní antikva neměla všechny verzály opatřené diakritiky (srov. dedikaci Antonii hraběnce z Kolovrat Krakovské na s. [3]). Proti vydání 1817 chybí také seznam starších jazykových příruček.

 

Opět jde o příručku propagující analogický pravopis (s. 6: analogické (obdobné) psaní). Hned v titulu se autor zaštiťuje autoritou Dobrovského. Následující dvacátá léta 19. století pravopisný spor rozhodla v jeho prospěch, a tak se knížka z dnešního hlediska nejeví tak revoluční, jak působila v roce, kdy vyšla například gramatika Jana Nejedlého (NejGram1821).

Po úvodu věnovaném výslovnosti (s. [III] až XII; například se svědectvím o zjednodušené výslovnosti souhláskových skupin) je text rozdělen do dvou oddílů:

Pravidla mluvnická (s. 1356) stručně shrnují tvarosloví, Pravidla pravopisná (s. 5784) obsahují hlavně seznamy slov, která jsou po pravopisné stránce obtížnější (ypsilon a jota, souhláskové skupiny, vokalická délka).

 

Proti prvnímu vydání je gramatika Dobrovského v názvu označena jako mluvnice. Termín použil Antonín Marek ve své učebnici logiky (Marek 1820: 7 a 152). Hanka použije v roce 1822 slovo mluvnice i pro nadepsání svého překladu Dobrovského gramatiky (HankaMluv1822).

 

Hanka vydal knížku vlastním nákladem, tisk provedla tiskárna synů Bohumila Haase (Bohumil Haase st. byl i vydavatelem prvního vydání této příručky).

Jazykyčeština, latina, němčina, řečtina
Primární literatura (digitální fotokopie)
  • Hanka, Václav. Pravopis český podlé základu mluvnice Dobrovského. Praha, 1821. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 K 23714, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Hanka, Václav. Pravopis český podlé základu mluvnice Dobrovského. Praha, 1821. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 K 23714, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Hanka, Václav. Pravopis český podlé základu mluvnice Dobrovského. Praha, 1821. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 K 23714, dostupné z WWW: <viz zde>
Sekundární literatura (o autorovi, pravopise a tiskárně)
  • Hanuš, Josef. Počátky novočeské romantiky: Václav Hanka, Josef Linda, Alois Svoboda. In J. Hanuš aj. Literatura česká devatenáctého století 1: od Dobrovského k Jungmannově škole básnické. 2. vyd. Praha: J. Laichter, 1911, s. 713–828 (zvlášť s. 738–755). Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 G 6177/Díl 1.2.vyd., přístupné z WWW: <viz zde>
  • Jelínek, Jaroslav. Nástin dějin vyučování českému jazyku v letech 1774–1918. 2., dopl. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972 [= Na pomoc učitelům a vychovatelům], s. 68n.
  • Koupil, Ondřej, a Veronika Štěpánová. Naše řeč v roce 1817. Naše řeč, 2017, roč. 100, s. 193–206. Elektronická forma textu dostupná z WWW: <viz zde>
  • Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 2/I: H–J; 2/II: K–L. Red. V. Forst. Praha: Academia, 1993, s. 57–63 (heslo Mojmíra Otruby), dostupné z WWW: <viz zde>
  • Lisický, Alois. Spor o i a y. Časopis Musea království Českého, 1898, roč. 72, s. 308–332 a 454–493. Fotokopie výtisku Knihovny Národního muzea, Praha, sign. Z 10 D 9, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Marek, Antonín. Logika nebo Umnice. Praha: Josefa Fetterlowá z Wildenbrunu, 1820. Fotokopie výtisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 E 195, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Sedláček, Miloslav. K vývoji českého pravopisu 1. Naše řeč, 1993, roč. 76, s. 57–71, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Tešnar, Hynek. K pravopisným polemikám v 1. polovině 19. století. Naše řeč, 2000, roč. 83, s. 243–252, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Voit, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008, s. 333–334 (Haase Bohumil st.) — elektronická forma textu přístupná v Encyklopedii knihy v českém středověku a raném novověku z WWW: <viz zde>
  • Zelený, Václav. Život Josefa Jungmanna. Praha: Matice česká, 1873. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 G 73159, dostupné z WWW: <viz zde>
Autor popisuOndřej Koupil
Poslední aktualizace3. 11. 2021
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 6 měsíci a 6 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).