![]() |
|
![]() |
Autor | ||
Zkratka | FelMet1777 | |
Transkribovaný titul | Methodenbuch für Lehrer der deutschen Schulen in den kaiserlich-königlichen Erbländern… = Kniha methodní pro učitelé českých škol v císařských královských zemích… | |
Transliterovaný titul | Methodenbuch| für| Lehrer der deutſchen Schulen| in den| kaiſerlich-königlichen Erbländern…= Kniha methodnj| pro| Včitelé čeſkých Sſkoł| w| cýſařſkých kráłowſkých Zemjch… | |
Místo tisku | Praha (Prag) | |
Tiskař/nakladatel | Tiskárna normální školy (k. k. Normalschulbuchdruckerei; c. k. pravidelní školská kněhotiskárna) | |
Vročení | 1777 | Vydání |
Exemplář | Moravská zemská knihovna v Brně, Brno, sign. STPK-I-0015.119,1 | |
Knihopis | K05536 | |
Formát | 8° | |
Rozsah | )(8 A–Z8 Aa8 Bb4 + [2] příl.= s. [I–XVI] — [1–3] — 4–391 — [392] + [2] příl. Poznámka: příloha je rozkládací list vevázaný za s. 42 (42bis: Haupttabelle vom Katechismus = Hlavní tabella o katechyzmusu, 43ter); místo signatury „K5“ (s. 153) je mylně vytištěno „C5“ a místo čísla strany „198“ je vytištěno „189“ | |
Charakteristika | Metodická příručka pro učitele od Johanna Ignaze Felbigera (1724–1788), obsahující vlastně dobové pedagogické minimum pro učitele. Jde o první ze tří dílů, nese název O způsobu učení vůbec a zvláště (s. 1) a obsahuje i kapitoly o výuce čtení a psaní ve vernakulárním jazyce. K jednotlivým vyučovaným disciplínám se postupně v němčině a pak v jednotlivých jazycích používaných v monarchii vypracovávaly příručky. Helmut Keipert (Keipert 1991) upozornil na to, že jazykověreflektivní přístupy uplatňované pro němčinu se touto cestou mohly uplatnit při jazykové reflexi a výuce slovanských jazyků tereziánské říše. Často je pro ně typické převzetí „felbigerovského“ slova Anleitung (Úvod, Uvedení) už do názvu knih (srov. TomsaUved1784). To umožňuje úvahy o výzkumu jazykové reflexe přelomu 18. a 19. století na širším než jednojazyčném základě (Schäfer 2009). Podobné příručky vydávané na Slovensku a v různé míře slovakizované popsal Vážný 1936.
Zaháňský opat Felbiger byl pověřen reformou školství v osvícenském duchu (srov. VDZKČ XIb: 138–144 /v kapitole Daniely Tinkové/). Vypracoval všeobecný školní řád (Schulordnung, 1774) a snažil se systematizovat výuku a poskytnout k ní mnemotechnické pomůcky (tabulky zpracované písmenkovou metodou: „text, který si žáci mají osvojit, zaznamená se na tabulce počátečními písmeny slov psanými buď za sebou /písmenková m[etoda]./, nebo ve formě přehledu, schématu, tabulky“ — Jelínek 1972: 41; s metodou, platnou snad při nedostatku učebnic, se Felbiger údajně seznámil „při své tajné návštěvě Hockerovy berlínské reálky u Joh. Fr. Hähna“ — Štverák a Mrzena 1986: 36 /v kapitole Vladimíra Štveráka/). Felbiger byl v kontaktu se zásadní autoritou gramatického zpracování němčiny Johannem Christophem Gottschedem (1700–1766; srov. Ženatý 1966: 129). Třídílnou metodickou příručku publikoval v roce 1775 německy, zde reprodukované pražské vydání 1777 vyšlo dvojjazyčně s němčinou a češtinou postavenými v sazbě na stranách zrcadlově proti sobě. Sledovat tak lze nejen obsah Felbigerova německého spisu, ale také úsilí neuvedeného českého překladatele. Byl postaven před nelehký úkol tlumočit i zčásti odbornou terminologii jednotlivých předmětů a vlastně tím i stanovit její českou podobu pro budoucí učitele. Biflování této příručky bylo někdy hlavním obsahem tříměsíčních kurzů pro učitele, které měly narychlo obstarat dostatek personálu pro státem řízenou plošnou alfabetizaci (srov. VDZKČ X: 262 /v kapitole Pavla Běliny/).
V prvním díle jsou po obecných metodických zásadách přiblíženy výuky v jednotlivých disciplínách: bylo to katechizírování (pro autora ne křesťanský katechizmus, ale metoda otázek a odpovědí, s. 59), poznání písmen (s. 163), slabikování (s. 183), psání (s. 223), české pravopišectví (ortografie, s. 265), česká dobrořečnost (nauka o jazyce, s. 277), písební koncepty (sloh, užívání získaných jazykových dovedností tak, aby žák ovládl umění dobře se vytisknouti /,správně se vyjádřitʻ/, s. 295), praktická morálka (s. 307), fyzikalní jistoty (s. 315), pozemské hospodářství (s. 323), geografie (s. 331), historie (s. 347), počty (s. 357), měřictví (s. 367), latina (s. 373). Poučení je komplexní, takže například v kapitole o psaní je obsažen i návod na úpravu pera a míchání inkoustů (s. 261).
Co se týče jazykového vyučování ve vernakulárním jazyce, dozvíme se díky překladatelově snaze najít v češtině příklady analogické k těm, které se v originále uvádějí pro němčinu (případně jejich náhrady), o zajímavých chybách, tedy jevech, na které se může budoucí učitel soustředit. Na s. 267 najdeme příklady předpokládaných chyb pravopisných, na s. 283 jsou uvedeny chyby jazykové. Význam Knihy methodní pro dějiny vyučování češtině popsal a jejím obsahem se důkladně zabýval Jaroslav Jelínek (Jelínek 1972: 38–48). Následoval Vladimíra Ženatého v předpokladu, že Felbiger se inspiroval u předních německých jazykovědců (Johann Christoph Gottsched, 1700–1766). Překlad stejně jako německý originál žádá, aby učitel opravoval lidovou výslovnost žáků (l, r, tvrdé/měkké hlásky). Jelínek vyzdvihl, že Felbigerův překladatel rozlišoval chyby pravopisné (např. na s. 267: „my dem“ podle něho není chyba pravopisná, ale tvaroslovná, „oni můj kmotr práli“ místo „kmotr můg prawił“ je zase chyba syntaktická). Vzhledem k tomu, že se 5 deklinací (ohýbatelek) rozlišuje podle zakončení Gsg (s. 287), je jasné, že inspirace pochází z tradice začínající u Drachovia (DrachGram1660). U sloves nacházíme šest konjugačních skupin (skloňovatelek, s. 289) jako u Doležala (DolGram1746). Jelínek upozornil na to, že překladatel postupoval, jako by se všude učilo češtině, i když „musil vědět, že se na normálních a hlavních školách mimo 1. třídu a části druhé třídy má učit jen německy a že čeština bude tolerována jen na triviálních školách“ (Jelínek 1972: 46).
Pro praxi byl vydán překlad výtahu z Knihy methodní, nazvaný Jádro methodní knihy (údajné, ale nedoložené vydání 1784: K03406, vydání 1788: K03407, vydání 1789: Jelínek 1972: 48n.). Německá předloha Kern des Methodenbuches vyšla v roce 1777 (Štverák a Mrzena 1986: 42).
Český text je mimo titulní list tištěn švabachem, německý frakturou. | |
Jazyky | němčina, čeština | |
Primární literatura (digitální fotokopie) |
| |
Sekundární literatura |
| |
Autor popisu | Ondřej Koupil | |
Poslední aktualizace | 16. 1. 2022 |
![]() |
Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka,
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 4 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.26 |
![]() |
![]() |
Web je
podpořen
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062 (LINDAT/CLARIAH-CZ). |