[82]číslo strany rukopisustrachu sú zžěšeni MatHom 393; poslové sú zžěsili srdcě našě BiblOl Dt 1,28 terruerunt): toto tranzitivum se přehláskou v kořeni vzdálilo od svého intranzitivního protějšku zžasnúti sě (srov. zžasnú sě kniežata jeho Pror Is 31,9 pavebunt), a takto izolované zžěsiti přestalo být tedy v povědomí mluvčích spojováno se zžasnúti sě, tj. deetymologizovalo se a přiklonilo se k neizolovanému substantivu děs (k ďas < diábel, srov. diáble, však mne nic neděsíš OtcB 161a non terres); změnilo se tak v zděsiti. Srov. vedle uvedeného zžěsili BiblOl Dt 1,28 (terruerunt) zděsil jě jest 1. Rg 7,10 (exterruit eos) v téže památce. — Obdobný příklad můžeme uvést také z oblasti jména, a to jako lexikální důsledek hláskoslovné změny, o které ještě nebyla řeč, diftongizace ú > ou. Máme-li za stč. strúček česenkový (LékSalM 848 dens allei), jež tvořilo živou slovotvornou korelaci se struk česenkový (LékSalM 286), v dnešní češtině stroužek česneku, je to dokladem takového vývoje: změnou ú > ou se deminutivum strouček natolik vzdálilo od svého slovotvorného základu struk (s alternací kořenné samohlásky, srov. 7.17), že se formálně přiklonilo k slovu stroužek ‚odřezek‘, které jako deverbativum (od strouhati) patřilo do širší slovní čeledi, a mělo tedy pevnější postavení v jazykovém systému. Na tomto příkladu již názorně vidíme, že na vývoj lexému nepůsobí jen přímý vztah k nejbližšímu kmenoslovnému protějšku (zde to byl vztah slovotvorný), ale vůbec jeho postavení v kmenoslovném systému, závisící na vztahu ke všem etymologicky průhledným slovům téže slovní čeledi (o tom následující oddíl C).

(16) Shrnutí. — Příklady zde probraných vývojových postupů ukazují, že důsledky hláskoslovných změn se projevují ve vývoji české slovní zásoby především v těchto směrech: na jedné straně podněcují úpadek nebo rozvoj celých kmenoslovných typů slov, a tím mění morfematizovanou strukturu (kmenoslovný systém) slovní zásoby, tj. soubor jejích jednotek usouvztažněných významově i formálně (17); na druhé straně hláskoslovné změny tím vývojem vedou k izolaci slov a k změnám těchto izolovaných slov, a ty mění nemorfematizovanou strukturu slovní zásoby, tj. soubor jednotek usouvztažněných pouze významově (23). Hláskoslovné změny – ovšem spolu se změnami gramatické stavby – měly podíl na úpadku takových kmenoslovných typů, jako jsou činitelská jména ja-kmenová (přípašě ‚stádný‘ k pásti, 9.13), i na rozvoji takových kmenoslovných typů, jako jsou jména činností o-kmenová (vychoditi : výštie > vychoditi : východ, 14.11, podobně příštie > příchod, 14.12) nebo dějové výrazy n-ové (oslepiti : oslnúti > oslepiti : oslepnúti, 14.12; ztvrdíš : ztvrdieš > ztvrdíš : ztvrdneš, 15.1; vytrhnúti : vytrženie > vytrhnouti : vytrhnutí, 14.12; dosáhnúti : dosěženie > dosáhnouti : dosáhnutí, 15.2) či intranzitivní slovesa reflexívní (broditi : břísti > broditi : broditi se, 14.11, podobně vybřísti > vybroditi se 14.12); celé řady takovýchto korelativních záměn proběhly v důsledku hláskoslovného ztotožnění nebo oddálení obou členů korelace (14). Druhou stránkou těchto korelačních (kmenoslovných) změn byla pak izolace slov z korelace vytlačených: taková izolovaná slova tedy přecházela mezi slova slovotvorně nemotivovaná a bez slovotvorného významu snadno podléhala změnám. Ale i tyto změny byly kategoriální (strukturní), ovšem pouze v rovině vztahů významových: pokud taková izolovaná slova nezanikla (jako např. výštie, probednúti 14.11, zžěsiti 15.3) nebo se formálně nepřiklonila k slovu neizolovanému, motivovanému (jako např. mákati k máchati, počiscovaný k počiščovaný 14.13), posunula se významově ve směru specializace na